Horovati
Horovati, in der Höhe schweben. Maje za to, že lépe za orlem h. Sš. II. 179. H. řečí, hoch erheben. Nz. — H. = převahu míti. City svými povznášíme se či horu- jeme v nich. Hš. Hl. 136. K zenitu dostu- povalo dramatické umění Aischylem, Sofo- klem horovalo v něm. Lpř. Dj. I. 137. — H. = horliti, nadšen býti, sich enthusias- miren. Dch. Politika jeho vysoko nehoruje. Kmp. H. pro něco. Us. Mtl. — jak: se zápalem. Vlč. Zl. v oh. I. 73. — v čem. H-val také u věcech ušlechtilých. Lpř. Dj. I. 147. — H. = velice naříkati. U Příbora. Mtl. Marně horuji a lkám. Kká. — se = horniti se. Zbr. Báj. 40., Rr. Sb.