Hořeti
Hořeti, hořím, 3. os. pl. -ří, hoř, -ře (íc), el, ení, hořívati. Vzorec III. třídy časo- slov, která ke kmeni přítomného času místo příznaku infinitivu č samohlásku i přijímají. Zk. Vz Ht. Sr. ml. str. 284. Kmen přítom- ného času: hoři, kmen infinitivu: hoře. Pří- tomný čas, ozn. způsob: hořím, hoříš, hoří, hoříme, hoříte, hoří. Rozkaz. zp.: hoř, hořme, hořte. Přechod. času přítom.: hoře, hoříc, hoříc, hoříce; času minul.: hořev, -vši, -vše. Příčestí min. č.: hořel, a, o, trpné: hořen, a, o. Supinum: hořet. Budoucí čas: budu hořeti; minul. čas: hořel jsem. Žádací způ- sob přít. č.: hořel, a, o, bych; minul. času: byl, a, o bych hořel, a, o. — Pozn. 1. Ve dvou- slabičném infinitivě dlouží se ě (e) v í: bdíti, čníti, hřmíti, mníti, mžíti, rdíti se, zříti atd. V složení podržuje se í: zahřmíti, uzříti, probdíti aneb se mění v ě: zahřměti, za- vzněti. (Zk. ) — 2. Rozkazovací způsob jako u časoslov II. tř. (i se objevuje jen po sku- peninách souhlásek na konci neoblíbených): běž, drž, hleď, bdi, bděme, bděte. — 3. V mi- nulém příč. trp. významu připojuje se kon- covka n k infinitivnímu kmeni beze spony e: (Prk., Bž. ) hleděn, haněti — haněn, vězeti — vězen. Mnohá z těchto Časoslov měla v infi- nitivě a partc. perft. act. místo ě samohlásku a, která se v přičestí trpném udržela (Zk. ) a to zvláště po hláskách č, ž, š vzniklých z: k, h, ch: zamlčán (mlk), držán (drh), slyšán (slych), kteréžto tvary v podřečí i nyní dosti zhusta se vyskýtají. — Na Slov. jest to dosud pravidlem: držati, držal, držán. Prk. — 4. K této třídě náležejí i kmeny boja a stoja. Praesens je: stojím, bojím se, imperat. boj se, stůj (m. stoj). Ve tvarech vzniklých na základě kmenův boja, stoja stahuje se oj a v á: bojati — báti se, stojati státi. Kz. — Strč. časování časoslova hořeti vz Kt. str. 71. (II. vydání). — abs. Dříví, uhlí, dům hoří. Us. Má tvář boří. D. Hořící poleno, horoucí oheň. V. Kde sláma a oheň blízko sebe, rádo hoří Ros. Pilno mu, jakoby hořelo. Vz Spěch. Č. Vždyť ne- hoří! (nepospíchej tak). Us. Dříví nechce h. (oheň chytiti). Kamení neboří, ale dříví (ne- může to ovšem h. ). Us. Kde oheň hoří, ne div, že jiskra vyskočí. Hoří! Tu hoří, tu bolí. Us. Skad hořechu mečie, sipěchu střely (blyštěti se). Rkk. Hoří! (vykřikne porybný, když se všecky ryby vylovily, tím oznamuje, že smí lid rybyčky v rybníce zbyvší vylo- viti). Šp. Nenechá, by hořelo (zloděj. ) C. Ako hori, tak sa svieti. Mt. S. Vlčí mák hořel (kvetl květem červeným jako oheň). Brt. — čím (jak): plamenem. Vz Zůstati. V. Jezero sirou a smolou boří. V., Št. Keř pla- menem hořieše (instr. způsobu). Výb. I. 331. Jezero ohněm a sirou hoří a vře. Har. I. 174. Ten (vůz) zlatem hořel (blyštěl se). Výb. I. 1074. (Alx. ) H. láskou. Koll. Keř na poušti ohněm hořieše a neshořel. Pass. 264. Milostí, žádostí k někomu h. V. II. žádostí cti, mi- lostí, závistí, hněvem, zlostí. V. Když ohněm vše hořelo. V. — kde (v čem, u koho, před čím, za čím, na čem atd. ). Hoří v domě, v peci, v městě. V. V něm játra a plíce hoři co vápenice (o pijácích). Us. V jeho rukou vše hoří (dlouho netrvá). V mi- losti božie h. Št. N. 70. Před nímž bude oheň hořeti. V. Užitečněji jedna svíce hoří přede mnou než tři za mnou. Bl. Hořelo vůkol našeho domu. Us. Hořelo nad (pod) námi. Us. Nemohu odejíti, by nade mnou hořelo. Svěd. Vše mu hoří na těle (vše hned roztrhá). Rk. To len tak horí na ňom, ako páper (velmi šaty trhá). Mt. S. Zlato na nich hoří. Alx. 1118. Šat na něm hoří. Hoří u souseda. Č. U sousedův hoří, odstav svého. V., Lb. — od čeho: od hněvu. V. Rúcho v ohni hořieše od zlata i od drahého kamenie (blyštělo se). St. skl. — čím proti komu: závistí, nenávistí, hněvem, zlostí atd. V. Ho- řeli proti nám jedem nenávisti. Koc. — ke komu. Hořel k pěkné Dafně. Jg. — komu. Hořely mu oči jako dvě pochodně. L. Hoří mu tváře. Us. Hoří mu huba po rouši (pra- hne). Ros. — komu kde. Hoří mu všecko v rukou (vše utratí, projí; 2. o řemeslníku pilném, pracovitém). Jg.