Houkati
Houkati, hukati, houkávati; houknouti, knul n. kl, utí, hao, hu! schreien, heulen. Rk. Sova, hřivnáč, doupnák (divoký holub), volavka houká. Us. Opilý, myslivec houká. I v noci sedě slavík houká. Puch. — na koho = volati, rufen. Us. Ten si na mne houkl! Mřk. — na koho odkud atd. Skotáci na sebe s jednoho i s druhého vrchu houkali. Us. S nebe hrom houkal. Puch. Houkali na nás z kusů (stříleli); houkali z děl proti ne- příteli, do města. — se = boukati se, sich belaufen, ranzen (o sviních). Svině se houkají (boukají, řoukají). Na Mor. a místy i v Čech. Pořouknutá svině. Na Mor. Mrk.