1. Hraditi
1. Hraditi, bezosobné. Hradí = padají kroupy, es schlosset. Hradilo = padaly kroupy. Na Mor. Jg. 2. Hraditi, 3. pl. -dí, hraď, -dě (íc), il, hra- zen (v obec. mluvě: hražen; na Mor. hraděn), ení; hradívati. H., pevniti, verzäunen, ver- machen, befestigen, verwahren, verschanzen. Jg. — co. Les hradí zemi. V. Město stavěti a hraditi. V. Vodu h., zahraditi. D. Oboru hraditi. Boč. — co, se čím. Dům dveřmi a závorami, město zdmi a příkopy, štěpnice plotem h. Jg. Nehraď se plotem, ale hraď se přátely. Č. — se před kým: před ne- přítelem. V. Jedni před druhými se hradí- vali. V. — se, koho (akkus. ) proti čemu: proti útokům. H. křesťanstva (gt. ) proti komu, šp. m. křesťanstvo. Brt. — se od koho. Od dobrého souseda netřeba se hra- diti. Ros. Plotem se od sousedův nehraď. L. Vz Soused. — co kde. Kdyby ten plot sešel, aby sousedé každý za svým hradil. Ms. 1485. Hradil zahradu pod loukou, nad loukou, za loukou, před domem atd., aby mu tam dobytek nechodil. Us. — se s čím. Pole jeho hradí se s naší zahradou (mezuje). Us. —