Hrách
Hrách, pisa, Sv. ruk. 322, MV. Vz Mz. v List. filol. 1880. 189., Mkl. Etym. 74. Na Zlinsku hrach. Brt. H., pisum, die Erbse: sejný, p. sativum, jeho odrodky: polní, p. arvense, domáci a) obecný, p. carptile, b) cukrový, p. saccaratum; h. škrkavičný = škrkavičník. Cf. Rstp. 396, 404., 413., FB. 105., Schd. II. 308., KP. III. 254., Kk. 255., Čl. 27., Čl. Kv. 391., Sbtk. Rostl. 299.-303., Slb. 520., 541., S. N., Krara. Slov., Rosc. 167., Mllr. 63., 80. H. květnový, letní, čer- vivý, vyžraný, Us., vařený, přecezený, ma- štěný, Hnsg., loupací, Dlj. 26., vlčí, orobus vernus. BaRtol., Mllr. ]9. H. římský. Mllr. 63. H. a kroupy, to je hloupý, to má sedlák každý den ale dolky z bílé mouky ty jen jednou za týden! Pís. Hrach sa mi neuro- dil, len samé lopatečky, vzal som si starú babu, pozerám za děvečky. Sl. sp. 120. Počítá h. do hrnka (lakomý nebo lakomá). Us. Dbv., Kšá. Host nezvaný, h. neslaný. Kšá. Váti h. = utéci. Dej pozúr, ať nezvéje hrachu. Laš. Tč. Nekúzlený muž jako ne- solený h. Št. Kn. š. 101. Dlúhé řeči po- slúchať je neslaný hrach do plného brucha pcháť. Laš. Tč. Jak nezaseješ hrachu do marca, nechystaj naň hrnca. Slez. Šd. Po- věry o h. vz v Mus. 1855. 52. — H. = přátelský oběd po svatbě. Také v Chotě- bořsku. Hsp. — H. = hrom (eufem.). By nie h. spálil. Dh. 119. — H., a, m., os. jm. 1513.