Hrdlo. Cf
Hrdlo. Cf. Mkl. aL 272., Šrc. 137., 544., Mkl. Etyrn. H. = přední časť krku. Stff. Vz Slov. zdrav. 63. Přední a širší čásť jícnu slove krk. Schd. II. 353. IL, gula. Až do hirdla. Ž. wit. Hab. 13. H., guttur. Ž. wit. 5. 11. H. (gula) brouků. Kk. Br. 5. Má h. na půl vědra. Us. Jemu divně v hrdle hRaje (skonává) U Litomš. Smrť mu už v hrdle (umře). Tkč. HRdlem statek pRovedl (propil jej). Us. H. je malé, ale mnoho stroví. Mor. Tč. H. se nám rozsušilo, treba ho zaľáti. SI. ps. 383. Z mocna h. volá k bohóm. Rkk. Píseň již tak jedním hrdlem nešla. Tbz. Lež (jeho) v h. mu vtlačili. 1454. Mus. 1887. 118. — H. = krk. Šátek na h. Sl. ps 327. Bolí ho h., er ist reif für den Galgen. Laš. Tč. A mě samého za hrdlo jal a na svú tvrzi vedl. Půh. II. 292. — V hrdlo. Nebožátka bídná, proč vy se v h. nesty- díte před pánem Bohem i přede všemi lidmi. Bart. 165. Poněvadž jsi v h. bral (opětoval), což jsi pRve odvolal. M. J. z Pr. 16. — H. mateníkové vyčnívá do pochvy. Vz Slov. zdRav. — H. = život. Bychť za to měl h. dáti. Výb. II. 39. HRdlem za něco státi. Šml. I. 64. Ten h. provinil. U Žamb. Dbv. Ti Hrdla svá tak dobře vážili (jich nasa- dili) jakožto já. Arch. IV. 13. Neznala se k tomu řkúci, že on toho k ní nepRovede svým hrdlem; Poněvadž manželka jeho jemu na hrdlo nestojí, abychom jeho při hrdle nechali; Žalobník nemuož dále o to zraněnie k obžalovanému na hrdlo státi; Mosieš to svým hrdlem dovésti. NB. Tč. 61., 98., 111., 125. Jemu hrdlem i statkem sloužili. Abr. 2. 255. A chce proto k svému hrdlu hle- děti (že postúpil tvrze). Pč. 39. Pomáhali mu statkuov a hrdel svých nelitujíce. List hrad. 1473. Hrdia svého se odvážiti; Odjal sobě h. svým vlastním mečem. V. Hrdla, cti a gruntů když se dotýkalo, jak se svě- domí dávalo. Vz Zř. zem. Jir. 452. O hrdla odsouzení vz ŽeR. Záp. I. 231. H-a kteří sami sobě odjímají; O h. a česť žádný sou- zen býti nemá, leč mu svědek ku pRávu připRaven bude. Cor. jur. Jir. IV. 3. 2. str. 414. — H. = co k hrdlu podobno. H. na železných troubách k vedení vody nebo plynu = trouba širší, do níž strká se konec trouby druhé, der Muff, Stutzel. H. = trouba u nádob lučebnických, der Hals der Retorte, des Kolbens. Km. Trouba s hrdlem. Zpr. arch. II. stavidla; H. u jeřábu na vodu. NA. IV. 255., 203. H. boty. Ib. 210. Voda v nádobě o dvou hrdlech (stejných) v jed- nom hrdle tak vysoko stojí jako v dRuhém rovnosti po všech stranách šetříc. Kom. D. 60. H. pochvy; h. kleští (čásť u zámku zne- náhla se zužující). Kržk. Por. 480., 563. H. = strana hradeb otevřená, od nepřítele odvrácená, die Kehle. NA. III. 142. Cf. S. N. XI. 178. H. mořské, die Meerenge. Slov. Ssk.