Hroziti
Hroziti, vz Mkl. aL. 271. — abs. Hrozí-li kdo, jeho vuole za skutek. Cor. jur. Jir. IV. 3. 1. str. 393. — komu čím: záhubou. J. Lpř. H-li jim králem, BO. Poče jim císařem h. Dal. 115. H. někomu hladem, vězením, Št. Kn. š. 93., popálením i na zbožie. Pč. 49. — odkud. Nebezpečí jim odevšad hrozí. Pdl. V němé nádheře hrozí velikáni hor z tmy mlhové. Kká. — se čeho. Brt. S. 3. vd. 188. H-li se tak blízkého s duchem nečistým sousedství. Jg. - jak. Kdo mnoho hrozí, toho se neboj. Bž. exc. — se komu, slov. Prátelovi sa h. není vec statečná, ne- prátelom sa h. je vec nebezpečná; I děti na smetisku, když vespolek hrajú, hrozí sa jedno dRuhému, když sa pohnevajú; Na- darmo sa hrozíš tomu, kdo sa ťa nebojí; Kdo ti sa Hrozí bez příčiny, ty na to ništ nedbej! Glč. II. 154., I. 172., 181., 274. H. sa neprislúchá na mužský obličaj, nebo se zlýma h. je ženský obyčaj. Glč. I. 172. — s inft. PodhoRáky tiché smrtí přeukrutnou zdnsiť hrozí. Pl. I. 31.