Hrůza
Hrůza = strach veliký. H. = prudké po- hnutí mysli z objevení se něčeho děsného. S. N. Hróza v MV. nepravá glossa. Pa Cf. Mkl, Etym. 79. H. na mne jde: To je h., jak si počínají. Dch. H. hrůzoucí. Rkk. H. prázdnoty, horror vacui, Dk., tajemná. Mour. Hrôza vyreknúť. Ht. Ml. S. 172. K hruzi a ke strachu. Ler. H. ho pojala. Dal. 17 Ve- liká hróza na všecky spadla. BO. Veliká hróza po všie zemi. BO. Pro něž sú se dály ty hrózy. Št. Kn. š. 10. Hróza smirtedlna, formido mortis. Ž. wit. 54. 5. Učinil hrôzy u moři. Ib. 105. 22. Pouštěj hrůzu na své, aby se cizí třásli. Us. Bž. H. lásku zapuzuje. Us. Lpř. — H. = věc hrozná, která nás děsí. S. N. — H. = množství. Nahrnula sa hrôza myší. Ht. Sl. ml. 211. Ja pomním hrůzu (mnoho); Na hrůzu toho bylo. Laš, Brt. D. 216. — H. = hrození. Hrozbami oprav v: hrozami. Skrze jeho hrózu opustil jsem dvór; A ten Adámek odhrozil mne pravú hrózu, že jsem toho nemohl prodati. Půh. I, 147. Aniž na tvú hrôzu tbámy. Výb. II. 9. Z hrózy mnoho zlého pochodí, neb hrózú ten, jenž hrozí, v srdci se povýš Hus I. 265. Ďábel, když nemóž koho od- vésti panenstvie ani sliby ani Hrózú. Št. Kn. š. 78. — H.. mlýn u Milevska; sam. u Humpolce. — H., y, m., os. jm. Vz Stra- chota. H. Mich, kněz, 1698. Jg. H. 1. 2. vd. 566., Jir. Ruk. I. 264. — H Jan. Blk. Kfsk. 1177.