Hřídel
Hřídel, e, hřídelík, u, hřídílek, lku, hří- delec, lce, hřídelíček, čku, m.; hřidélko, a, n. Na Slov. gredel. Stran odvození vz Mz. 32. — H. = dřevo, na němž co visí n. se točí, der Wellbaum, Cylinder, die Welle, Walze, Achse. Jg. H. ležatý, dřevěný válec u rumpálu, jeho čepy leží v žabkách, za- puštěných v sloupech. H. dřevený n. železný válec u kola, jeho čepy v hnízdech n. pán- vicích se otáčejí. H. kroužiti, okovati, dlabati. Vys. H. paleční; kolo na hřídeli (vratidlo, rumpál). Nz. H. (osa) ze dřeva, z litiny. Na koncích hřídele jsou čepy = tenčí válce, na nichž se h. točí. H-le stojaté n. ležaté. Čepy stojatých h-lů jsou v žabkách aneb v pánvici zapuštěny ve zhlavíčku, čepy vřeten chodí v jamkách kuželice. S. N. H. u zvonu. Háj. Na hřídeli mlýnském jak vodní tak i paleční kolo zaděláno je. Us. Hřídelík mlýnský py- tlíkem potřásá. Us. Klepá jako mlýnský hřídel Vz Váda. C. — H. pily, vážek, pluhu (pod- plužník, jenž zadní díl pluhu s předním spo- juje). D. — H., u dělostřelců, der Schild- zapfen. Bur.