Hříti
Hříti, hřáti, hřeji, hřej, -je (íc), hřál n. hřel (hříl), hřen n. hřán, u některých také: hřit, hřát, hřet; hření n. hřání, u některých také: hřití, hřetí; hřívati, hřívávati. Jižně od Budějovic: řejt, řeju, řel (hřál), řetej. Kts. Obec. mluva vých. Čech má jen: hřáť (řáť). H. = horké činiti, teplosť dávati, warm machen, wärmen, hitzen. Jg., D. Hřáti je vzorcem časoslov 5. třídy (volati), 4. odděl. Časoslova sem hledící časují se na základě dvou kmenův: přítomný končí se samo- hláskami, z nichž e aneb ě v infinitivném někdy co i se objevuje; infinitivný rozši- řuje se se přísuvkou ja, která se s před- cházející samohláskou stahuje. Hřejati = hřáti. Kmen přítomného času: hře. Infini- tivný kmen: hřeja = hřá, Hře-j-i, hře-j-eš, hře-j-e, hře-j-e-me, hře-j-e-te, hře-j-í. Imper. hře-j, hře-j-me, hře-j-te. Přechod. a) přítomn. času: hře-j-e, hře-j-íc, hře-j-íc, hře-j-íce; b) minul. času: hřá-v, hřá-vši, hřá-vše. Pří- česti min. času a) činné: hřá-l, la, lo; b) trpné: hřá-n, na, no. Inft.: hřáti, hříti. Supin. hřát, hřit. Bud. čas: Budu hřáti. Min. čas. Hřá-1, la, lo jsem atd. Kondit a) přitom. času: hřá-1, la, lo bych atd.; b) min. č.: byl, a, o bych hřá-1, a, o. Sem patří: káti, láti, pláti, táti, smáti se, váti (víti), okřáti, přáti, chvěti (chvíti) atd. Kz. Vz více v Ht. Sr. ml. 298. — abs. Mlýn, čep, pila hřeje (když se během rozpálí). Vys. — koho, co: vodu, jídla. D. — co komu: si nohy, ruce. Us. — co, se kde: u ohně, V., Br., Svěd., vodu na kam- nech, v kamnovci; něco při volném ohni; nad ohněm, nad svíčkou. Nad leda dobrými věcmi se hříli (zapalovali, rozpalovali). Kom. Tenkrát Němec Čechu přeje, když se had na ledě hřeje. Jg. H. se na slunci. — koho, se čím: svýma rukama, teplým šátkem. Milosť se hřeje škodou. L. H. se obkladky.