ZvyklýZvyklý = který
zvykl, gewohnt, ange- wöhnt. Má silné a
zvyklé (otužilé) údy. Har. — čemu: práci, Ros., D., břemenu. Br. Nejsem
zvyklý nepořádku. Šml. Tomu jsme
zvyklí. Us. Šd. Dobrému jídlu a pití z-lý. Us. Tč. Ta panenka chudobná, ona je všemu
zvyklá, nechť se jí zle vede aneb ne- vede, ona si nenaříká. Sš. P. 388. Já nejsem chůzi
zvyklá. Er. P. 496. Šohajku, přeca si ty robotě
zvyklý. Brt. P. 71. Srdce
zvyklé lakomstvím. Hus I. 398. — v čem: ve lži. Kram. Z. v obyčejích bojovných. Troj. Srdce mají v lakomství
zvyklé; Člověk
zvyklý v slovech haněnie. Hus I. 242., 231. Muže hrdinného a v bojevých věcech pře
zvyklého. BO. — Jel., Štelc., Kram. Z. v obyčejích bojovných. Troj. — s inft. Jest z. brzo jídati, časně Ráno vstávati, hráti. Us. Aneška byla
zvyklá přes chvoj skákati. Němc. Z. vítěziti. Us. Dch. Boly ste vy (oči)
zvyklé s milým sedávati, veru to mosíte včilej od- vykati. Sb. sl. pies. II. 1.44. Úroky dedičné komoře královské z města v Lounech dávati
zvyklé. Arch. I. 545. — nač. Lenka nebyla
zvyklá na dobrá jídla. Němc. I. 91. Lépe: čemu. — čeho. Na Ostrav. Tč. Já jsem toho
zvyklý. Slez. Šd. — k čemu.
Zvyklý k zahálce služebník za křivdu si Drží, když mu pán káže pracovať, nebo ho práce mrzí. Na Ostrav. Tč. — kde: na moři. Lk. — Z. = obyčejný, gewohnt, gewöhnlich. Vůbec z.; z. obyčej; vedlé starého,
zvyklého obyčeje. V. Když
zvyklým způsobem přišel. Zák. sv. Ben. Soud zahájený jest, kdyžto súdce sedě na sudné stolici
zvyklým obyčejem zahájiti káže. CJB. 381. Z. hříšník, der Ge- wohnheitssünder. Dch. Než takových si du- chovníkov nezabudni opatřiť, čo
zvyklou by rečou mohli Slovákov učiť. Hol. 388. Věříme Vaší milosti, že nám zpuosob a řád odkladu podlé práva
zvyklý odepsati ráčíte. NB. Tč. 101. Podlé svého z-ho obyčeje. Čr Výsady a
zvyklé, dobré starodávné obyčeje. List hrad. 1495. — kde. Podlé obyčeje a práva tehdejšího mezi lidem božím a pohany z-ho. BR. II. 82. b.