Pepř
Pepř, e, m., z řec. ?????, ????, lat. piper, vz více v Mz. 69. P., piper, der Pfeffer. P. černý n. obecný, p. nigrum, der schwarze P.; p. kubeba, p. cubeba, Cubeben- pfeffer; p. dlouhý n. indský, p. longum, der lange P.; p. betlový, p. betle, Betelp.; p. opojný, p. methysticum, Awa P.; p. guinej- ský n. rajská zrna, Guineap.; kajemský (prá- šek z bobulí pepřiky). Kk. 135., 137., 187. Vz Schd. IL 289., Čl. 74., 137., S. N. P. tu- recký n. červený n. pepřika, vodní n. po- toční (paví koření, blechovec), Jg., FB. 30., bílý, dlouhý n. muchový, ethiopský, jamai- ský, japanský, vlčí n. divoký n. židovský. Kh. Zrnko pepře. V. P. štípe na jazyku. D. Když jste si polévku uvařili, já vám dám na pepř. Prov. Pálí ho to jako turecký pepř. Jg. I bez pepře doráží k srdci; Za tolar masa, za trojník pepře. Pk. Z oka pepř. (Vz Odbyti prosícího). Lb. Já jsem keř pepře, nikdo mne nepřepře. Us. Sml. — Myší pepř, všivec, stachys silvatica, das Speichelkraut. D. — P. aegyptský n. mouřenínský, unona aethiopica. — P. horní, vlčí lýko menší, daphne thymelea. Sternb. cat. pl.