DátiDáti. O původu slova cť. Gb. H. ml. I. 85. 0 časování v Bystřičku, Kruml., Tisu. a j. vz Brt. I). II. 83., 220., 196., 260. —
abs. Kto dáva, i máva; kto nedáva, ani nemáva. Phľd. 1894. 256. Kdo často dává, nejčastěj se na něho nedostáva; Dávej, lidem právej, ale na sebe nezapomínej; Napřed dbej, potom dej. Na Zďársku. Nár. list. 1894. č. 247. odp. feuill. Něda ten, kdo ma, ale kdo chce; Moš, němoš, jedyn dovoj. Slez. Nov. Př. 45., 279.—
komu čeho. Oslň mu dával (nadával). 1589. Kutn. šk. 44. —
se kam. Která, pak nevěsta by se k nám dala (k nám šla). Žďár. Brt. D. II. 304. —
se nač. Dal se na matku = vrhl se po ní. Ib.