Hrot
Hrot, u, m., hrotek, tku, hrotík, u, hro- teček, čku, hrotíček, čku = železce na střele, na kopí, na oštípu, das Spiesseisen, die Spitze eines Pfeils. Jg., Výb. I. Ostří hrotu. Jel. Vzesta dřevce ostrú hrotú. Rkk. 41., 42. H. praporní, Fahnenspitze. Čsk. H. na kopí n. špic u meče n. na oštipci. Tak že zláma sie kopie a kus dřeva s hrotem v jeho prsech ustrnulo. Troj. — H. násada u kopí neb podobného oruží dřevce i samo kopí, der Schaft, die Spiessstange, der Wurfspiess selbst, Speer. V., Jg. Svým hrotem v bok uhodiv, naskrz jej prohnal. D. Měchýřem a parou nás neustraší, musíť na hrot přijíti. Na Slov. — H., tyč, na níž se něco ku podívaní nosí, eine Bare. V. — H. = koš ve mlýně, die Gosse. Plk. — H. Ale hrote (= hrome)! já jsem na to zapomněl! Ros.