ChybitiChybiti, vz Mz. v List. filol.
VIII. 8. —
abs. Chytrá rada chybí ráda. Tč. Pohanka chybila (chyběla), réž se nezrodila, po mále zemáků
. Sš. P. 536.—
čeho. Chybilo kob- zolí (nedostávalo se, chybalo, nezdařily se). U Sedliště. Brt. D. Počali se o to vaditi, že málo ch-lo vojny. Čr. On nás chybil (minul). Us. Tč. Málo toho ch-lo, že jest od císařova lidu přejat nebyl. Bart. —
komu. Když jeden rok chybí dobytku
, tož na druhý rok chybí lidem. Us. Vck. —
oč.
O málo chybilo, že .... Ler., Let. 319. —
na čem. Jakž chybil na jediném slovu. Št. Kn
. š. 148. —
se čeho: cesty, Kom. Lab. 66., Št. Kn. š. 32., cíle, Us., stezek. Ž. wit. 43 19. — Výb. I. 408. —
se čeho čím. Nás pomstou svou se nechybí. Ler
. —
se s čím. Kdyby se s pravdú ch-li an- dělé; Nechybil by se s tím, es wäre nicht verfehlt, würde dem nicht widersprechen. Št. Kn. š. —
že. Málo ch-lo, že všecky smlouvy v nic obráceny byly. V.