KoledaKoleda, koleda, calendae,
xakávóat, lit. kal?dos, kaldos! Mkl. aL. 71., Mkl
. Etym. 123. Na Slov.
polaz. V Šariši a Polsku So- botka, sobotky, u Kroatů kres, u Uskoků koleda, u Rusů kúpalo. Koll. Zp. I. 425
. Počátečně, zdá se, byla k. jen lidský obyčej, potom ji pozdější čas zbožstvil a samému obyčeji modlu vystavil, jménem obyčeje zvanou. Ib. I. 411. Ada, eda povstala ko- leda, koljada koleda atd., lat. circuitus, pro- cessio, der Umgang, okolování, okolkování, okolo chodění s vinšem, se zpěvem, na- posledy žebrání. Ib. Svátek zrození slunce (25/12
.), kdy se domy vodou vykropovaly (což prý se jmenovalo k-dou) a hostiny odbývaly. Pokr. Pot. I. 185. Cf. Kram
. Slov
.,
S. N., Rk. Sl. Na ruce měla košík s vejci, které nesla tetce jako k-du (sváteční dar). Bdč. 7. 1887
. 176. Kristus pán se narodil
, po koledičce chodil
. Sš. P. 737. Vy, kteří k-dy nedáte, tu největší škodu poznáte
. Kol
. ván. Koleda, koleda, dědku, strejc pral tetku, tetka prala strejce, prali se o vejce. U
N. Bydž. Kšť
. K-dy vánoční. Vydala Slavia v Praze 1878. str. 1.—244
. Cf. o ko- ledách: Er. P 37. atd
., Sš. P. 735., 742
., 748., Květy 1884
. 45
. a násl., Slovan.
sbor- ník 1887
. 1. č. a násl., Km. 1887. 568, 586., 615.
, 644., 758., Tk. III. 200. —
K., y, m. =
člověk povídavý; klevetník. Mor. Fr
. Blý., Brt.