LPraslovanské t, ľ. Vz Gb. II. ml. I.307.
Původní l. Ib. 302. —
L se psávalo: 1, 11: llabut; netvrdé
l psávalo se: li, ly: v kaplie; tvrdé 1 psávalo se: Í, I (1 švabachové): lála, lysý
. Cf
. Gb. H. ml. I. 353., 354. -- Souhláska 1 a její povaha, lb. 327
. n. Souhl.
I, ł, ľ a jejich rozvoj. Vz ib. 353., 354. Netvrdé
l stříd- nicí za bývalé střední
l a za bývalé měkké /'. Vz ib
. 355. V Čechách a na záp. Mor
. je jen jedno
l (u Tišn
., Brt, D
. II
. 185.; u Litovle, Konic a Jevíčka jest
l většinou střední, í jen místy, ib. 112.); jinde na Mor. je I a I a za toto místy
u (daua — data, dau, biu; cf. Brt
. D
. II. 46.; na Slov., cf. Pastr. L
. 138.; na Slov. je tvrdé
t, vedle něho měkké
ľ, dílem střední
l. Ib. 358
., 359
. U Kroměř
., Olom
. a Prost. se
ľ od ł rozeznává. Brt. D
. II
. 16
., 69
. Také u Kojet
., u Přer
., Morkovic, Bystř
., Týnce, Víšk., Slavk
., vz ib
. 36
., 37., 46., 63
., 71
., 93
., 99
., 147
. U Zábř
., Slavkova znají
l, ľ a ł
. Ib. 127., 147. ľoznačuje se jen před tvrdými souhl.: ľudia. Vz Pastr
. L. 129. Ve Velké Revúci není. Phľd
. 1893
. 559
. Měkké
ľ drželo se až do XIV. stol. Vz Gb. H. ml
. I. 356
. — ł pravidlem v slabikách bývalých s
-a, -o, -u, -y, -a, -'b; l (netvrdé) v případech ostatních
. Vz ib
. 355. —
l, ł v bibli kralické. Vz ib. 360. — ĺ (dlouhé) bylo ve strč. a je v dialektech: vĺča, hĺbka
. Brt
. D. I
. 60., 8
., II. 16
., Gb. H. ml. I
. 300
. Samohláskové
l je v Gemersku obecné (dlouhé i krátké): dĺho
. Phľd. 1893
. 557. Samohlás- kového
l ve Spišsku není a objevují se ná- sledující střídnice: halboki, polni, jabluko, vilk. Phľd. 1893. 431. —
Cizí l. Vz Gb
. H
. ml. I. 365. — Kde na Mor
. stýká se
d s
l, tam lid místy vyslovuje dvojité
11: opadlo — opallo. Mtc. 1894 21. — 1
mění se a) v
m: vem- blód m
. velbloud, u mor
. Kruml
., Litov
., Konic, Jevíčka, Tišn
., Kunšt., cf
. Brt. D. II. 207., 112., 185
., 232.; b) v
n: řemesnník, kon- čava, končava m
. kolčava, u Litovle
, Konic, Jevíčka, Tišn., Kunšt
., cf. Brt, D. II. 112., 185., 232., 46.; c) v
r: flaner, liniár, brblati, prubial (pluvial). List. fil. 1893. 467., baršó- nek (balšánek), relík m. lelík
, Brt. I). II. 112., 185. — ł
mění se místy v
u (obalování): peku m. pekł, chuum m. chlum. Doudl. Gb
. H
. ml
. I
. 364. Vz Obalování, Brt. D. II
. 46
. Také v
ľ v: sľze, žľuté
. U Kojet. a místy u Přer
. Brt. D. II
. 46. V již
. Cech. mění se v:
r, n, m, d, t, j. Vz Dšk. Jihč. I. 3.-7. Vz tam také jeho znění a vokalisování
. —
l se při- souvá: laskominy v. askominy, hrable m. hrábě atd. Vz Gb. H. ml. I. 366. V Háj. Herb.: karafilát, vyšklubati. 157. b., 98 b. Mlisa m. mísa, hlučení, střaplec. Tišn., Zábř. Brt. D. II. 185., 128. —
l se odsouvá: nes m. nesl, vyved m. vyvedl, mod m. modl, okrska m. okrslka, mys m. mysl atd. Vz Gb. II. ml. I. 367. Z tázací spojky
-li l se dialekt, vy- pouští: víš-i? Zlín. Brt. D. I. 16. Po samo- hlásce vkládá se j: daleko-ji? Gb. II. ml. I. 368. V participiích
l-ových: vlez, ukous-liby (pad, nes, sed, děál m. dělal atd. U Litov., Konic, Jevíčka, Zábř.
, Kunšt., Žďár a j. Cf. Brt. D. II. 112., 127., 232., 248., Pastr. L. 149.); mha, Háj. Herb. 150. a., 352. b., 173. b.; Mohenice na Mor. V. Kal. 45. Užica, han. łužica, hoď m. hleď, heďte, žička, mynář, žica. U Kojet., Přer., Olom., Prostěj., Brn., Tišn., Kunšt. a j. Cf. Brt. D. II. 5., 46., 69., 165., 185., 232. V Gemersku se
l místy v par- tic, praeter. souhláskových kmenů úplně od- souvá: priš m. prišol. Phľd. 1893. 560. —
l a
r přesmykují se v témž slově: leberia m. re- bellie. Vz Gb. H. ml. I. 541. O přisouvání, odsouvání
, přesmykování hlásky
l v již. Cech. vz Dšk. Jihč. I. 3
.—7. Souhl.
I v Chromči na Mor. Vz List. fil. 1894. 88., 89. — 1
slabiko- tvorné vzniklo z
l spojeného s některým Jerem: gli.tati — hltati; z
il, yl, li, li/: plný (pilný) atd. Gb. H. ml. I. 287. Vlna, mysl. Psávalo se také
ll: pllny. Ib. 287.
Slabikotvorné 1
se mění a) v
li, ly: Wlitawua, slyzami; b) v
el: velna — vlna, rzekel (řekl), ib. 290.; c) v
il, yl: Wiltawa, wylk, ib. 292.: d) v
le: blcha — blecha, ib. 297.; e) v
ul: vlněný — vulněný, ib. 294.; f) v
lu: blcha — blucha, člnek — člunek
, ib. 295.; g) za
l bývá
lo, ol: klbása — klobása, molvený. Ib. 295. Paprslky. V. Kal. 169. Na okršlku. Háj. Herb. XIII. b. (List. fil. 1894. 296.). Cf. Brt. D. II. 46. (u Kojet. a Přer.), 112. (u Litovle
, Konic, Jevíčka)
, 165. (Brn.), 185. (Tišn.), 207. (Kruml.), 232. (Kunšt.), 248. (Žďár.). Slabikotv.
I na Slov. Vz Pastr. L. 86. Slabikotvorné ĺ: stĺkať. Zlín. Gb. H. ml. I. 287. -1 příp. jmen osob.: Brejšl
, Jechl. Vz Kbrl. Sp. 13.