BočitiBočiti, ím, 3. pl. -čí, boč, če (ic), il, ení; bočívati (vyhýbati
se). Sich seitwärts wenden. Hrnec se bočí (v peci s jedné strany více se nahýbá). Us. —
před kým. Před sirotkem Bídným Bočí. Tabl. Poës. —
od čeho,
od koho. Panna od mládeže bočí (straní se). L. Krok. —
komu,
čemu. Zálohám budeš Bo- čiti. Pís. br. —
z čeho : z dráhy. L. —
s kým, Troj., s vojskem (in die Flanke gehen). Rk. —
proti čemu. Což proti tomu Bočí (čelí), Solf. Bočiti se proti komu, scheel ansehen. Pk. —
se ke komu = blížiti se, lísati se. sich anschmiegen, schmeicheln. Ros. —
se na koho = zlobiti se. Jg. —
se s čeho: s koně = bokem slézti, nahýbati se. Jg., St. skl., Výb.