Nazvati co
Nazvati co. Nazvali jména tvá; Nazý- vati (= vzývati) budem jmě tvé. Ž. wit. 48. 12., 74. 2. By svého boha nazýval (vzý- val). Výb. I. 1173. Tebe nazýváme (vzý- vame), Hospodine. Kar. 77. — co, koho, se čím (kdy jak). Něco bohem n. Vrch. Tč mú matkú nazval. Výb. II. 31. Byl tiem jmenem nazván. Pass. mus. 276. Kterým pří- jmím nazuove své služebníky. Blázn. 134. a. Bohem chtěl nazván býti; Neb bez strachu v ta doba mohl se křesťanem nazývati. Št. Kn. š. 11., 13. (36.). On mňa n-vá = mi nadává. U Uher. Hrad. Brt. D. 235. — se. Tento múdrý, jenžto nazývá se Lepič. Výb. II. 29. — co komu. Nazvala jemu jméno Sella. BO. — se kde. Jakž se nazývá u nich podnes. Tk. Č. 1. —koho v čem. Kdož by mě v čem nazýval (vinil). NB. Tč. 103. — s inft. s dvěma akkus. Nazývaje býti ho svatého člověka. Bart. 31.