Nebyti
Nebyti; v obec. mluvě nejni m. není. Kts. Vz Není. Vyjadřuje-li se výrok záporným časoslovem „nebyti", stává obyčejně podmět v genitivu, ale výrok v 3. os. sg. středního rodu. Proti věku není a nebylo léku. Císaře tu nebylo. Jiné lodičky nebylo. Není ho tu. Kz. Vz Genitiv, 388. b., 2. ř. s h. a Ne, 10. Nebyloj Bohu potřebie toho, z čehož by svět učinil. Št. I. 643. 16. Sousedka už ne- bude (t.j. nevydrží, musí zemříti). Us. u Jilové. Mý. —"Ostatně vz Býti.