Obmysliti
Obmysliti, obmysli n. obmysl, il, šlen, šlení; obmýšleti, el, en, ení; obmyšlovati, obmýšlívati. — O. = myšlením najíti, vymy- sliti, ersinnen, erdenken; obmýšleti, sinnen, überdenken, im Schilde führen, beabsichtigen, bedacht sein; předvídati, vorsehen; ostarati, starati se, pečovati, für etwas sorgen, ver- sorgen, versehen, bedacht sein, Vorsehung treffen. V., Jg. — abs. Člověk myslí, pán Bůh obmyslí. Prov., Jg. — co : vojnu, D., lékařství (lék), V., jiný způsob. Kom. Vím, co obmýšlí. D. Šlechetný obmýšlí šlechetné věci. Br. Slávu něčí, Kom., novoty, Mach., své zdraví, Reš., dobré národu svého. Br. Neuměl o. budúciech příhod (praevidere). BO. — co jak: s pilností. Jel. — co při čem. Při tom nic jiného neobmýšlí. Solf. — co komu. Ale oni zlé mi obmýšleli. Br. Bližnímu bezhrdlí obmýšleti. Rvač. Pokrm nám obmyslili a ostarali. Ler. Zlé nevinnému o. Kom. Někomu něco dobrého o. D. — Br., J. tr. — co v čem. An toliko obecné dobro v tom obmýšlel. Krab. V něčem svůj zisk o. Bart. 4. 25. Bůh jeho dobré v tom ob- myslil. Br. V závěti obmyslil dům chudých štědrým odkazem. Ml. V pokušeních na ně přišlých ochranu jim obmyslil. Br. — co, koho čím (kdy): někoho něčím dobrým, někoho darem, D., odkazem, Ml., někoho něčím po smrti. Th. Aby věrné své sluhy královstvím věčným obmyslil. Sš. L. 194. U mnicha v chýši, čím Bůh obmyslí. Č.336. Ruchem a koněm mě obmyslí. GR. Nahého rúchem, Št. Kn. šest. 251., někoho penězi. Půh. I. 177. — Pass. 522., J. tr. — čeho, koho: obmysliž chudých. Ojíř. Abych šťast- ných prospěchův aneb očekávali aneb ob- mýšleli. V. — Pozn. Z pravidla s akkus.: o. co. Vz Ob (složené se slovesy). — koho čím nad koho : nad jiné. J. tr. —- co pod čím. Co pod těmi slovy obmýšlíš? Solf. — co o kom. Co o králi vaše sekta obmýšlela. Zb. O. o někom úklad. Bart. 1. 16. — co proti komu. Bart. 1. 32. Neobmýšlej nic zlého proti němu. D.