ObránitiObrániti, il, ěn, ění;
obraňovati = brániti, schützen; bráněním zachovati, mit Erfolg be- schützen; odolati, zhájiti, ab-, verwehren. —
abs. Kde jeden o. nemůž, brání druhý. Kom. —
koho (gt.),
čeho od čeho. Od bezpraví jich obraňuj. Háj. Sotva toho zámku obrání. Ros. Od smrti o. Háj. Vlasti a lidu svého o. chtěje. Plác. — V. —
co. Spravujte a obraňujte kní- žata stádo své. V. O. svou česť. Us. Té to město oslavíta a juž pohřebená všiu zemiu obráníta. Dal. 15. Protože súsed jmá též právo a móže o. rozoránie. Kn. rož. 297. Obraní-li se pohnaný. Vl
. zř. 42. —
koho kde. Obraň mne
pod stínem křídel svých. Berg. Někoho
před nepřítelem o. Háj. —
co, koho čím od čeho. Moukou a chlebem mnoho lidu od smrti obránil
. Háj
. Súdem o. bude při jich. BO. —
jak aby. S těžkostí byli bychom mohli obrániti, aby nave všecka byla neshořela. Pref. —
se. Neobráníš-li se, nevyprosíš
. Č 367. — se
před kým, lé
pe : se čemu. Jv. —
něčemu (odolati)
. Sotva nepřátelům obrání. Ros. —
se od čeho. Od své vůle obraň se
. Ctib. —
se čeho: Hanby
. Dal. 39. —
(se) čím. Mohúc slovem obrániti. Dal. 17. O. se něčím
. Tov
. —
se čemu. BO. Malý velkému se obrání. Har
. Vidúce, že se nemohú síle české o
. Háj
. Neb v té každé pomluvě odporní k muož se po- honu neb žalobě o-ti
. Tov. 52. — Reš., Br., Smil v. 870., Výb. I. 874., Dal
. 170.