Očepek
Očepek, pku, m., očepky, pl. = tvrdá kůže na konci bidélce u cepu a na hlavě cepu, die Flegelkappe. Jg. — O., kování u hrabice, der Beschlag bei der Sense. D. — Očepky, stavění čepce na hlavu nevěsty, druhý den po svatbě, das Hauben. Jíti na očepky, býti na očepkách. Us. — Jg.