OdkladOdk
lad, u, m.,
odložení, Ablage, f. —
O., průtah, odložení, die Vertagung, der Aufschub, der Verzug. Bez odkladu (hned). V. Bez od- kladu se navrátil. Kram. O. jest zlodějem času. Jg. O. práva (hojemství, lhůta). V. Stal se o., učiněn jest o.V. Stal se o. té věci do příštího soudu. Žer. Odkladu k odpovědi žádati. Schön., Žer. V rozepři o. vzíti. Schön. K odkladu povoliti. Za o. požádati. Kom. Soud brněnský postní k o-du přišel pro sněm generalní v Praze držaný, wurde vertagt. Žer. K o-du do budoucího soudu povoliti. Faukn. Pře jest na o-du, ist vertagt. Pr. O. z jednoho dne na druhý. Cf
. Odkládání. Nt. O-du dojíti, nabyti
, Aufschub gewinnen, Dch. Nad o-dem tímto žádné nelibosti nésti neračte. Žer. Záp. II. 165. Věc netrpí odkladu. Na odkladích státi
. Šm., J. tr. Soudcové mohou stranám
odkladů podlé práva příti, avšak zbytečných průtahů nemají dovolovati. Er. O., vz Řb. str. 269., Žer
. Záp. I
. 173., 194.; II. 38., 39., 73., 74., 164. —
O.
, sklad, poklad. Plk
. ?—
O. =
zadostučinění, odčinění. Všem by (hřiechóm) vzal tak plné odpuštenie, že by nebyl dlužen nic viece trpěti za ně k o-du. Št. N
. kř. 188. —
O., das Ersatzgeld, das Loskaufungsgeld. Lidi šacuje
, aby jemu o-dy činili po jeho vůli. Půh. br. 1406 O. hlavy, das Wergeid. Gl. 190.