Odražení, n
Odražení, n., odpuzení, das Abschlagen, Abbrechen, o.-se světla, die Reflexion. Nt. Odrážení paprsků jest úkaz vznikající, když paprslek buď světla neb tepla aneb zvuku na nějaké těleso dopadá. Stč. Vz více v S. N. — Odrážení, n. Od odsouvání rozezná- vati dlužno odrážení (apokope) t. j. vypou- štění koncové samohlásky (obyčejně před náslovnou samohláskou, ač i jindy), hlavně za příčinou metrickou: nikť m. nikto, něc' m. něco, ľ m. li, m' m. mi, ť m. ti, na př.: kto by mlátil, nikť nebieše. Výb. I. 1138. V němž sě mu sta něc' po ščestí. Výb. I. 162. Nebudetěľ u vás po rozumu. LS. Ni nalezneš, ni ť otvoři. Skl. II 10. Tak i: ž', aľ (m. že, ale), j' m. je, bieš' m. bieše, s' m. se, na př.: ž' máš umřieti. Výb. L 369. Aľ královstvo, země, hrady. Kat. 7. Řkúce: to j' podobno k divu. Výb. I. 178. Bieš' tu také ober jeden. Výb. I. 164. Dobré s' dobrým vždy odplatí. Výb. I. 1104. A tak i v prose: rozechvilo j' mne kázanie; kto j' to? Št. (Bž. Ml. 35.).