Odskočiti
Odskočiti, il, ení; odskakovati, odskáká- vati, weg-, abspringen, weghüpfen. — Blecha odskočila. — od čeho. Míč odskakuje od země. Us. Odskočil od něho na chvíli. Ktož by svět právě znal, odskočil by. od něho. Št. N. kr. 113. — čeho. Zk. Ačť kto podrží se lží na chvíli, k tomuť příde najpoléze, žeť se obratí k jeho zlému; když v tom bude poznán, odskočie jeho, všem bude lacin. Št. N. kř. 142. Odskoč jie (tělesné milosti). Št. N. kř. 23. — před čím: před padajícím ka- menem o. — s kým ke komu. On s bratrem k sousedu odskočil (na chvíli odešel).