Okov, u, okůvekOkov, u,
okůvek, vku,
okůveček, čku (na Slov. okovek a okovček, ečku), m.,
okova (zastr.), y, f. —
O ,
okované vědérce, jímž se voda vázl, vodní konev, der Eimer, Wasser- eimer, Brunneneimer. V. Okovem vodu vážiti ze studnice. Kom. Z okovu koně napájeti. —
O., bečka
v hornictví, der Kübel, die Tonne. Us.
O. vratní, kolovratní, Haspelkübel; vodní, Wasserk.; těžný, Förderk
. Hř. —
O., na Slov. a dříve:
vědro, míra tekutých věcí, der Eimer, das Mass.
O. vína. Jg. —
Okov a okova; pl.
okovy m. af.= pouta, die Fessel, Bande, Eisen
. Okovy zlámati. Us
., složiti, na někoho vložiti. Solí.
O. na nohou a na rukou. D
. Do okovů přijíti. V. Vězně z okovů vyvésti. Br. Dobuď se z okovů těla. Kom. Do okovu dáti. D. Všech o-vy sú sě zrušily (soluta sunt). ZN. Z okovů vypustiti (pustiti), Rkp. pr. pr., vy- jíti, Ben. V., někoho vypraviti. Dal. V oko- vech seděti. Štelc. Okovy svázán býti
. Ben. Okovy svírají. Br. Někoho okovy okovati. Dal. Sklíčen jsem okovy. Jg. S okovy ze ža- láře vyšli. Dal
. Dáti koho do okovů, do pout. J. tr. Okovy někoho spoutati. V o-vech ně- koho držeti. Nt. Vz Okovy.