OnomatopoiiaOnomatopoiia, e, f., řec, napodobení zvuků některému předmětu vlastních. Gb. O. slove jednak tvořeni jednotlivých slov podlé zvuku přirozeného (bučeti, mňoukati, hrom), jednak tvoření celých vět, jimižto se téměř názorně čili vlastně slyšitelně nazna- čuje povaha před
mětu líčeného. At tuba ter- ribili sonitu taratantara dixit. Však trouba strašným drkotem tarantara zavzní. Quadrupe- dante putrem sonitu quatit ungula campum (Verg.). Čtermonohým ujetou dupotem tepe podkova půdu. (Vinař.) S. N. Illi (venti) in- dignantes, magno cum murmure montis, cir- cum claustra fremunt. Verg. Aen. I. 55. (S ná- ramným oni bubláním rozhorleni vůkol kopce hučí závor. Vinař.). Ten každý svůj krok vážně jda k Parnassu čítá (vážnosť chodu): tento tu různo větrem kdes na balouně letí (rychlosť). Verše vidíš tady v lehkonohém se zatáčeti tanci (označuje rychlý pohyb). Vinař. Naše zvony pěkně znějí, když jimi den vyzvánějí: bim
bam bum. Ať se každý o svou kůži stará, čimčarara čim čim čim, co mám dělat, to já vím. V bouři a kouři jekem a vztěkem sinavé nebe se kalí, v obla- cích strachy se valí, rachot se po nebi koulí, v chomáče mraky se choulí. Již se blíží, s hůry níží, žene, valí, šíří — v lomozu třeští strom — hrom! atd. Popis bouře M. M. Z. Poláka. Loď škaredá v moře rozječené divoletmo se řítí. Dch. Thomson. Poč. III. 133. Blesky ráz záz bijí v stany Tatar. Rkk. A slyš na záspí kroků zvuk, a na okénko ťuk, ťuk, ťuk. Er. Vz Zk. Ml. II. str. 173.; Mk. Ml. 296.—
Onomatopoijský, rovnozvučný, zvukopodob- ný. —
Onomatopoeti-cum, ka, n., napodobo- vací slovo. Rk.