1. Opáčiti1.
Opáčiti, il, en, ení;
opakovati (opačo- vati, zastr.),
opáčívati, opakovávati = opě- tovati, znova začíti, zpět vzíti (Mus.), wieder- holen, zurück nehmen. —
co: řeč. V. Jednu věc a řeč často opakovati. V. Něčí slova opakovati, opáčiti. D. Není věc zbytečná potřebnou věc několikrát opáčiti a obnoviti. Bart. Dvakrát to slovo opačuje. M. A řeč má třikrát ohlásiti a o., že se má každému spravedlivě státi. Tov. 48. O
. čelo = pro- tiviti se, die Stirn bieten, sich widersetzen. Pulk. On tu řeč slovo od slova opáčil. Reš. O
. odpověď = dáti. V. —
co kd
e. Něco
v paměti o., Jel.,
na sněmě. V. Pan V. opáčil ještě
před králem. Čr. —
co jak : Seneka dvě stě veršův od žáků recitovaných
beze všeho poblouzení opáčil. Lom. Něco
v krát- kosti opakovati. J. tr. —
co komu proč. Aby mi to pro lepší paměť zase opáčil. Krab. —
co komu od k
oho. On si to od něho velmi opakuje (apprehendiren). Us. —
co
komu: hříchy (vyčítati). Rk. Mnohoť jest na světě zlého ale takéť ten den příde, že bude každému zlosť jeho hořce opáčena (vy- týkána)
. Št
. N. kř. 141
. Když potuchne milosť mezi nimi, budú horlivě opakovati (vytýkati) sobě, co je jeden druhému libosti činil. Sš. 24
. —
na co = odpověděti. Šm. Vz Opa- kovati. —
se komu — protiviti se. Tkadl.