Palcát, u, m
Palcát, u, m., zbraň na způsob palice po- bitá hřeby. KB. 310., S. N. Žižka kněze sám svým palcátem zabil. V. Vojenský p. V. P-tem naň udeřil. Koc. Dle Hrš. (Vz Km. II. n. b. 119.) byl p. těžká železná koule, upe- vněná dvěma i třemi kruhy ku dřevišti (vz Cep) 2—3 stopy dlouhému. P-tu užívali nej- prve vůdcové, potom jízda a konečně i čásť pěchoty. Der Fausthammer, Streitkolbe. Musíš p-tem do toho, po dobrém to již nepůjde. Us. Hý. Zblízka p-ty odrážejíce. Kom. J. 713.