1. Píti
1. Píti. O časování vz List. filol. 1882. 101. a 1883. 450., 1879. 220. Sup. pit. Ib., Gb. Ml. 153. Cf. Šrc. 153., 178., 184., Mkl. Etym. 246. P., praes. piu sbibere. Ž. wit. 74. 9. Nepij, bratře, nepij, chalupa ti sletí. Dch. On pje (pije). Mnš. R. 96. a j. On pije, ona nerozlije (říká se o manželích pijácích). Knrz. Strom pije. Kom. D. 102. Kde sú všetci, tam buď i ty; pí nepi, ale okusiť musíš. Phľd. VIII. 15. Budeš mieti dobré bydlo pě i jeda, což duše ráčí. Št. Kn. š. 230. Když se jí, mlčí se, když se pije, mluví se. Us. Bž. — co. Slunce pije (váží) vodu. Us. Rgl. Ani vína píjeti neměl. BR. II. 202. b. Pivečko pijává. Laš. Tč. Ořů řehty pilo moje ucho. Vrch. Řeka pije pří- toky. Tl. M. 18. Pí vodu, nevyjdeš na chu- dobu. Rr. MBš. — proč. Pili pro zdraví. Wtr. — odkud. Z nich piju vzlet i na- dšení. Vrch. Z kalicha pí. Mnč. R. 97. — zač. Poďme chlapci, poďme sbíjať, keď ne- máme za čo pijať. Sb. sl. ps. II. l.,15. — kdy: po večeři. Jel. — nač. Hojně žerouce a pijíce na rány pána Krista (jeho k svému prospěchu užívajíce). Bart. 169. Pije na nás (na náš účet). Neor. P. na něčí krásu. Us. Cf. Nuzník (dod.). — jak dlouho: až do večera. Alb. 29. b. — jak: na celé hrdlo, Orl. III. 87., do říhání, Hus II. 241., lokem. Nrd. Pije jako čížek; až se hory zelenají. BPR. Píť jako piť, ale hore koncom sa dr- žať. Slov. Rr. MBš. Člověk viece jeda neb pě, než slušie. Št. Kn. š. 184. P. po ře- ckém mravu = z nádob malých, větších a a větších; po německu = z nádob velikých, podivných. Zbrt. Poct. mr. 36. — co od čeho. Píjá sa to od zimnice. Mor. Brt. D. 184. — kam (več). Přirozený zákon jsmy zachvátili, v se pili a na sobě jej vytlačili. Vš. Jir. 152. — kde. Nepije nikde, jen u nás a jinde všude. Vz Opilý.