1. Plech
1. Plech, u, plíšek, šku, m., žesť (rus.), škudla, čepel, lupáček. Šm. — P., plát tenký železa n. jiného kovu, Ros., deska kovová velmi tenká v průměru k délce a šířce. Vz S. N. Das Blech, Kupfer-, Eisenblatt usw. P. železný, mosazný, na pečení vdolků, stolní, ohnutý, namáčecí (u pasíře), šroubový, k okrytí n. zbrojový (brnění, plát), na střechu, Us., zlatý, na rameno (náramek). V., bílý, bubnový, černý, dvojitý, hvozdní na slad, kačírkový, klempířský, korunní, kotlový, křížový, li- sovní, mísový, na koláče, na nápravy, na pletence, vytažený, na stoličku, nástřešní, na trouby, na zděře, na žlaby, ocelový, olověný, pakfongový, pilový, pocínovaný, ruchadlový, tombakový, vzorní, měděný, stříbrný, záme- čnický, zinkový, Kh., žlutý n. mosazný, Pt., z litiny ocelové, p. s důlky na lívance (litý); druh plechu, hřebík do plechu, kleště na p., potažení plechem. Šp. Vz KP. IV. 95., 149., 155., 177., 189., 225. Plech mědi, platiny. Vys. Plechem střechu obiti. Ta pila má dobrý
plech. Vys. Železo (měď, mosaz atd.) na plech
vyklepati. Rk. Kovář železo na plechy roz-
vodí. Kom. J. 531. — P. n. pleš, místo, na
kterém něco růsti mělo, ale neroste, kde obilí
nevzejde, vymokne atd., ein kahler Fleck. Jg. — P., lysina na hlavě, die Glatze, die Tonsur. Ros. — Plechy, der Kopfgrind. Vodn.