Pomluviti
Pomluviti, il, en, ení; pomlouvati = roz- mlouvati, reden, sich unterreden; přestati mlu- viti, die Rede enden, zu reden aufhören; zle o kom mluviti, hanobiti, utrhati, nachreden, lä- stern, verleumden, Böses nachsagen. — s kým oč = rozmlouvati. Troj.— Někoho křivě a neprávě p. (hanobiti). V. Pomluvil ho, že na něm zdravého chloupku nezůstalo, Dch., že by od něho pes kus chleba nevzal. Vz Po- mluvač. Lb. — koho po kom: po lidech. Rozm. O. a S. — koho kde. Do očí se nám pěkně stavíte, ale za hřbetem nás po- mlouváte. Sych. Kdo před tebou pomlúvá, tebe též nevymlúvá. Slez. Tč. — o kom, o čem. Spraveni jsme, že o nás někteří po- mlouvají. Rkp. Mus. Pomlúvali s sebú o tom, což k spasení sluší. Št. — co proč. Kte- rýchžto věcí ani z barvy ani z hrubosti ne- mají p. Zák. s. Ben. — jak na koho z čeho. Zle pomlúvajíc naň z toho. Alx. — koho s kým. Alx.