Pozoun
Pozoun, u, m., surma, z lat. buccina, Mz. 281., die Posaune. V. P., hudební nástroj, trouba podlouhlá s pohyblivými částkami, jimiž tony povyšuje n. ponižuje. Jg. Vz Pa- zoun. P. se skládá 1. z nátrubee, 2. z části hlavní t. j. ze dvou stejně dlouhých trubic, které jsou na hoře příčkou v rovné délce od sebe drženy, 3. ze dvou bot (trubic, které mají podobu podkovy), 4. z trychtýře zvu- kového. Pozouny diskantové, altové, teno- rové a basové (bas kvartový a kvintový). Vz více v S. N. P. armádni, snížcový. Vz KP. II. 311., 312., 318.