CepCep, tribula. Sv. ruk. 321. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. Mkl. Etym. 299. C. = 1. válek u cepu, 2. celý cep. Us. Psčk. C. skládá se z
hůlky a z
cepu; na obou jest na konci
ohlavek, kteréžto ohlavky spojeny jsou
svorou (svůrou, Vk.). Ohlavky přivázány jsou
švihy (tenkými řemeny) v
záhradky neboli
zářezy (vruby). Na Zlínsku. Brt. Vz Stodola, Biják (v dod.).
Hůlka = držadlo; o
šití, kůže na hůlce;
čepec, kůže na bijáku;
svorník spo- juje čepec s ošitím. U Pravíkova. Dšk. Cep jako cep, Wurst wie Wurst (es ist einerlei). Dch. Malta jako cep (husta). U Rychn. Hovor cepů: v jedno, ve dvojnici, ve trojnici, ve čtvernici, v paternici, v šesternici. Vz Km. 1886. 408. a tato slova. Umí s tím jako medvěd s cepy. Lpř. Ne cepem, ale lepem (ne mocí, ale chytrostí). Us. Vk. —
C. =
zbraň. Zvrhše ho dolů, cepy umlátili. V. Cf. S. N. XI. 358. —
C, a, m. = s
edlák. U Strážnice. Horný. —
C., Zepp, ves v Tře- boňsku. Cf. Sdl. Hr. III. 301., IV. 105., 157.