PřibytiPřibyti. Přibudu — přibydu. Vz Stří- dání. —
čeho (komu). Čímž osvětě vše- obecné p-lo půdy. Sbn. Tak viecež a viecež znenáhla přibýváše toho zvuku. Bj. Aby p-lo jim zbožie jich; Dobroty móž p.
i ubyti. Št. Kn. š. 4., 42. (184.). —
kam kdy od- kud.
Na své cestě přibyl Pavel
do Galatie se strany západní. Sš. II. 3. Na svátky při- byl do Jerusalema. Sš. Sk. 103. Přibylo k němu poselstvo
ze Španěl. Šb. F. Pěkné hříbě jim p-lo do stáje. Šml. —
kde kdy.
V Europě přibývá lidí
v létech příznivých 1% ročně. Osv. I. 522. —
komu čeho. Aby jim sbožie přibývalo. Št. Kn. š. 109. —
komu čím k čemu. On sám v sobě má česť plnú, nic jie jemu vším stvořením k jeho většiemu blahoslavenstvie nepřibude. Št. Kn. š. 188. —
čeho jak. Dráhy při- bývá s dobou poměrně. Mj. 152. Křehkosti přibývá pravidelně
s tvrdostí. Mj. 13. Času p-vá
v obráceném čtverečném poměru. ZČ. I. 249. Potravin přibývá postupem počet- ním. Osv. I. 520. (524.). Obyvatelstva může v některém státě jen
o jistý určitý zlomek počtu obyvatelstva přibývati. Osv. I
, 522. —
kde. Chleba
v ruke nepribýva. Slov. Rr. MBš. V rukách jí ubývá a v půli při- bývá (o těhotné). Dvor.