1. Přídavný
1. Přídavný. P. jméno. Str. 1017. Strany stahování těchto tvarů (milb + ji = miluji atd.). Vz Gb. Hl. 128., List. fil. 1883. 155., 1886. 382., Bž. 27., 128., Mkl. W. 56., 367. O skloňování určitých příd. jm. Vz Šf. III. 582. nn., Mus. 1847. I Příd. neurčitého za- končení (kdy se jich užívalo a jak mizela). Vz Jir. Nkr. 62., 63. Měl jest synek koně švarna. Sš. P. 532. Vyklečela si kůži do živa masa. Laš. Tč. Táž v přísudku. Vz Jir. Nkr. 77., List. fil. 1886. 396. Kvantita neurčitých příd. jmen ve staročešt. (milý, míl atd.). Vz List. fil. VI. 225. nn. O určit. a neurčit. příd. jménech, o jejich vývoji a jak neurčitá od určitých zatlačena byla. Vz List. fil. 1886. 36. (Koř.). Cf. také List. fil 1886. 371. nn. (Gb.), Ott. I. 207., Brt. D. 161., Gb. Ml. II. 75. nn., Brt. S. 3. vd. 7., 15. b. P., 28. a., 28. 3., 29. b., Kvř. Ml. 69.—70. O jeho skloňování. Ib. 69.—74. O adj. v mor. mluvě vz Brt. D. 152., 161., Osv. 1884. 57. O tvoření jich od subst. na -ice, -ín, -uný, -anka, -ňa, -no, -ný, -nice, -ov, -ová. Vz Brt. D. 152. a tyto přípony. Skladba příd. jména čes., zvláště staročes. Napsal dr. Jan Gb. v List. fil. 1886. 371. až 425. Příd. jm. a jeho shoda. Cf. Mkl. S. 33.