PříslovcePříslovce, e, n
.,
příslovka, y, f., ad- verbium, das Nebenwort. P. jsou neohebné částky řeči, kterými se slovesa a jména pří- davná
, někdy i sama p-ce podlé místa, času, způsobu, příčiny
, míry atd. omezují určitěji
, než se to bud' pády čistými nebo s předlož- kami, spojený
mi nebo časováním sloves státi může. Dle
původujsou p-ky 1.
prvotné: ba, ni, ne, ně, a, i, či a málo jiných původu tem- ného; 2
. odvozené od zájmen příponami a to a)
když řeč jest o místě, příponami: -de, -ď, -dí (m
. -dě): k-de, te-ď, z-de, tu-dí-ž ;
-d: od- ku-d, od-ka-d, odtu-d, posu-d; -
dy: ku-dy, ka-dy, tu-dy; -
mo,
-m : ka-mo, ka-m, se-mo, se-m ; -
tř : vni-tř; — b)
když jest řeč o čase, příponami: -da, -dy: k-da, k-dy, te-da, te-dy:
-hda, -hdy: te-hdy, te-hdá, one-hdá, one- hdy; -
vad : do-ka-vad, po-ka-vad-ž ; -
li: je- li-ž ; — c)
když řeč jest o způsobu a míře, příponami: -ko, -k : ja-ko, ja-k, ta-ko, ta-k, něja-ko, něja-k ; -
ky: hned-??;
-če, -č, -ce, -c: jiná-če, jiná-č, si-ce, si-c;
-liko, -lik: ??-???, k?-lik; -
li,
-liv: niko-li, niko-liv ;
-kráte, -krát: koli-kráte, koli-krát. —
Pozn. 1. K nim se přikládá zhusta částice -
že,
ž a zájmeno
to: kdy-ž, kde-ž-to, jak-ž, odkud- ž-to. —
Pozn. 2. Mnohá p. místa berou se na význam času, způsobu, míry atd. Tudíž = v témž místě, pak i: v témž čase, v též míře.
Ostatně jsou příslovce tato dle vý-
znamu buď tázací aneb neurčitá, aneb vztažná aneb ukazovací: 3
. Jiná p. nejsou než nepřímé pády jmen podstatných, přídavných, číslovek, příčestí a zájmen. Zhusta složena jsou s předložkami. a)
V akkus. n) místa: ven, daleko, přímo, pravo, v levo, napřed, vz-hůru, vůkol atd. —
b) Času: dne-s (den ten), leto-s, dávno, brzo atd. — ;')
Způsobu a, míry: snadno, kruto, drobet, málo
, na žluto
, na jevo, naskrze atd. — r)')
Príčiny: proč, proto. — b)
V dative: a) místa: zadu, dolů, domů; —
p) Času: k zítřku; —
y) Způsobu: tichu, po tichu, p
o česku. — c)
V genitivě a) místa: shůry, svrchu, z dola, doma, do vnitř, ze dna, do- polu atd. —
fi) Času: včera, s večera, z jitra, za sucha atd. —
y) Způsobu a míry: ze- j
ména
, zrychla, zcela, z černa, docela atd
. — d)
Vlokalu n) místa: venku, dole, po straně, nahoře atd
. —
p) Času: loni, ročně, v tom, potom atd. —
y) Způsobu a míry: krásně, pěkně, dobře, rychle
, na mnoze atd. — e)
V instrumentale: a) místa: horem, dolem, stranou, kolem, místy. —
ß) Času: časem, časy, zatím, brzkem. —
y) Způsobu a míry : kvapem
, honem, pěšky, mlčky
, podtají, stěž- kem, stěžky, stěží atd
. — 4) J
iná p.
za-
temnila původ svůj stažením a skomolením prvotné formy: zevnitř m. vze vnitř (ze vna na vnitř), zejtra m. za jitra
. Vz více v Zk. I
. 161.—164. Vz také Kz. str. 133.—136., Bž. 214.—217., Mkl. S. 157.-166. a Kt. str. 91. a násl. — Strany stupňování příslovcí vzZk. 1
.164.-166., Kz. 136.—137., Bž 133., Komparativ, Superlativ. —
Pozn. Stupně příslovek, jsou-li dvouslabičné, pozbývají v obecné mluvě záslovného
e: míň, líp, hůř, dál, blíž m
.: méně, lépe, hůře, dále, blíže; víceslabičným se místo záslovného
i přidává
c: moudřeji — moudřeje. —
P.
složená, vz Slovo
. —
Znamená pak
se příslovci 1.
místo a směry jeho. Jest-li zde kdo? Odjeli odsud. Přišli odjinud. Sedl si naproti. — 2.
Čas a jeho strany. A tehdy mluvil k němu toto. Oči mé vždy k němu patří
. Rodiče jsou živi až posavad. —
Pozn. Příslovce místa a času z pravidla jenom s tvary časo- slovnými
, zřídka s jmény podstatnými se spojují; ale příslovci způsobu netoliko časo- slovo, nýbrž i jméno podst
. a přídavné neb jiné příslovce místněji se určuje. Vždyjsem tě z toho káral. Kudy si chodil
. Člověk za- jisté moudrý. Zcela dobře jsi mluvil. Kos. — 3)
Jakost, stupeň, míra, množství. Takto pravil
. Železo zakalené několikrát ocel slove. Modly docela vymizejí. Šel napřed asi půl honu před nimi. — P
ozn. Místo příslovcí jakosti a kolikosti jazyků cizích, zejména německého, má čeština ráda přívlastky. Jsem celý tvůj. Prvá vstala kněžna. Všechen se hrůzou třesu. — 4.
P. jsou moci zjištující, zaostřující, omezující, vylučující a přecháze- jí tím zhusta v spojky. Vz Zajisté, Toliko, Ba, Však, Anobrž, Ovšem, Třeba, Jinak, Nýbrž, Až atd. —
Příslovci omezují se a)
časoslova: Pomalu vyháněl je od sebe
. — b)
Adjektiva. Jsem toho málo povědom
. — c)
Zájmena. To málo kdo čítá. — d)
Pří- slovce. Ten kosatec velmi zřídka přináší květ. — e)
Substantivum, ku kterémuž když se přičiní a) příslovce místa a času, činí se to způsobem přívlastků souřadných. Obeslal král na sněm knížata syny někdy krále Ji- říka
. Slýchal jsem, že jest syn Jiříka Vacka odsud měšťana. Kašpar Šlik byl tří pořád císařů kancléř. Brt. S. §
. 11. —
ß) Přičiní-li se p. neurčitého množství a čísla, pojí se v nominativu a akkusativu s genitivem jména svého, v ostatních pádech přičiní se způsobem jmen přídavných. Mrtvých všude hojně le- želo. S více lidmi jsem obcoval nežli vy všichni. Byl drahně let u vězení. —
Pozn. 1. Když se p. opětuje, tehdy se tím pojem sesiluje
. Blíže blíž poplenili vše vlasti. Již již Tataré se v náspy hnali. Zk., vz více tamtéž II. str
. 82.-88. —
Pozn. 2
. Někdy se p-cí
špatně užívá m. přechodníků a jiných obratů. Žena polekaně ucouvla m.: polekána jsouc, leknutím
, z leknutí, ulekši se. Ne- pozorovaně odešel m.: pozorován nejsa, bez povšimnutí atd. Brs. 150. — Cf
. S. N. Vz Příslovečný.