PůjčitiPůjčiti [zastr.
pojičiti, pójčiti (Hus.),
po- žičiti], il, en, ení;
půjčeti, el, en, ení;
půjčo- vati (na Slov.
požičati), půjčovávati, v obec. mluvě :
pučiti =
popřáti, dopřáti., dáti, do- voliti, propůjčiti, gönnen, gewähren, ver- leihen, geben;
připustiti, zugeben, zulassen;
k užitku popřáti, dáti k užívání (aby opět vrátil), borgen, leihen, lehnen, darlehnen, wegleihen, verborgen
. Jg. Vz Vynajmouti. P. m.: požičiti (? požitku dáti),
tč splynulo v
č. Gb. Hl. 116., Bž
. 2
1., 39. Vz o původu v Km. Nový běh I. 726. (Prk.)
. Vícedobý tvar půjčeti, na Plaště
poučeti. Prk. — a
bs. Dnes pojičí a zajtra upomíná. BO
. Jako ten, ježto pojičie, takéž ten, ježto zajímá. BO. — k
omu. Pojičej svému bližnímu. BO. Jak mi půjčíš, tak odplatím. Č. Srdce po- jičeti nepříteli. St. N. 265. I budeš pójčeti národóm mnohým ? súm nižádného zájmu nevezmeš. Hus
. I. 55. —
co, čeho: mouky, soli, peněz,
ale: dva zlaté, libra soli, měrku hrachu atd., t. j. určitá kolikosť označená číslem a měrou klade se z pravidla do akku- sativu. Km. Sr. násl. Požičaj nožička. Sš. Mor. p. 148. P. čeho. Us. u Přer. atd. Kd., Bart. II. 16. Páni se budou rváti, sedláci půjčte vlasů. Mudr
. 323. Sněmem zapovědíno půjčovati peněz zemských. Žer. L. I.
129. Toho by věrný křesťan půjčil (připustil)
. Hus. I. 408. Mnozí z lehkosti přisahají křivě velmi často, toho pójčiem; Přím toho, ale pójčím toho, že by vyšlo z toho . . . Hus. I.
10
6., 164
. Koně, ženu a flintu nikdy ne- půjčuj. Č. P. co. Václ. XXVIII. — k
omu čeho (k
dy): předního místa. V. Žádají, aby jí toho půjčeno bylo. Háj
. Kdoby jaké summy půjčil lidem nezletilým
... o takovou summu půjčující přijde. Kol. 54. Půjčí-li mi toho Bůh. BN. Všeho si mi na ten čas půjčil.
MP. Požič nám času. Žalt. klem. 144. Půjč
mi tří chlebů (obyč.: tři chleby). Br. I pójčil
jest jich (šínů) Ondřejovi; Pojičil Volkéřovi
dvú střelcú
. Pč. 23.
, 11. P. někomu moci.
Chč. 304
. Sv
. Petr nechtěl na penězích poj-
čiti (dáti) moci Šimonovi
. Hus
. I. 411. Pojič
mi tří bochencóv. ZN. Nepojičej (všelikým
řečem) srdce svého
. BO
. Pojičili jsme mnohým
peněz a obilí
. BO.Póčil jsem Pešíkovi sto
zlatých frankóv; Že jsem otci jeho peněz
požičil: Požičila jsem jemu hotových peněz;
Nad to pojičila jemu svých peněz, tří zlatých prstenóv; Tu jsem jemu pojičil toho pancíře a šnorce; Pojičil mu svých tovaryšův, per- lového věnce, svých klejnotuov. Půh. II. 169., II. 253
., 290
., 332., II. 36., 46., 205., 401., 433.
, 583. O matko plná milosti, půjč mi tvého synáčka; Požčaj mně nožička; Pož- čajte nám sekerenky. Sš. Mor. p. 74
., 220. 674. Půjč mi bílého šátečka. Sš. M
. P. 337
.' Ač toho i samým pohanům půjčili (dovolili). Sš. J. 66. Prosím tě, půjč mi vozové plachty. Us
. u Rychn. Někomu peněz půjčiti. Jiř. kr. naříz
. Í469
. P. někomu něčeho
v hádání (připustiti)
. Jel. Poščaj (půjč) mně, má milá
, šátka hedbávného: Bartákova dcera půjčila mu peněz, aby s ňú tancoval v hody za inte- res. Sš
. P. 13
1., 699
. —
čeho k
čemu. Pojičil mu k tomu mordu svého vlastního oštěpa. Pč
. 31. Pojičil jim k tomu výboji samostřielu. Pč. 2. ľ. něčeho k něčí prosbě. Star. let. —
co komu (nač). Půjčte nám posádku na kvočnu. Sych. P. víru žalobci. P. někomu soudní moc. CJB: 275., J
. tr
. P. někomu peníze na, úroky, D
., na lichvu, V., na směnku
. D. Koně mu požičil
. Kn. rož.
15. Já bych ti ji půjčila (kudličku). Er
. P. 75. Půjč mi to, ale do smrti neupomínat a po smrti ne- proklínat. Us
. u Kunv
. Msk. Pójčil koně Cipínov na tu jiezdu do Němec
. Pč
. 49. P. na dediny. Chč. 449. Půjč mi peníz na vajíčko
. Er. P. 29
. Slíbil mi požičiti peněz 80 hř. na zástavu; Já jsem požičil na to zboží Joštovi; Pojičil jemu peněz na tu jjstú ves. Půh
. I
. 250., 372., II. 8
1., J. tr. Žid neu á půjčiti peněz na ižádné klenoty kostelnic. Sob.
115. A také židé aby toliko na základy půjčovali, ale na listy nic. Zř. F. I. H. XIV. Až já se najím, já ti půjčím lžíci. Prov. Chceš-li přítele ztratit (se zbavit), půjč mu peníze. Koll. Co tam, to tam, o to hlavy nelam, neb na t
o již žádný žid nic nepůjčí
. V. Co bylo a není, na to žid nepůjčí. P. na věc kradenou. Er. Kdo co půjčíš na hru, ztrať to. Rb. Chudým půjčovati na almužnu jest Bohu na lichvu dávati. Š. a Ž. —
co kd
e. Žalobce tu viec
ve své žalobie puoj- čuje (připouští)
. Ms. pr. kut.
Před nímž jsem pojičevala
. Půh. II. 274. Půjčili je králi přede mnou. BO
. —
co odkud: kn
ihy
ze své knihovny. Ml. —
co jak. P. peníze
pod úrok, V., pod základ. J. tr. Půjčím ti peníze pod výminkou. Kn. poh. 680. Ne ihned jest
z božie vóle pójčeno, což lidským slíbeniu) jest slíbeno. Hus
. I. 90.
Na malú chvíli požičeno jest. BO. Jemu šest kop gr. pojičil k jeho dobrému. Půh. II. 6. An mu na to spravedlivě půjčil bez fortele dskavni. VI
. zř. 93
. —
proč. Právo pak zvláštní půjčuje se k velikým prosbám neb
pro věrné a statečné zaslúženie
. CJB. 417. —
že. Půjčuji židům, žeby právi byli v odporu svém. Sš. J. 92. Půjčuje se (conceditur, při- pouští se), že má býti zachován obyčej. Ch. Následuje-li papež Krista v chudobě atd., tehda tobě puojčím, že jest najsvětější. Hus
. I. 404
. Dále pojičiem (připustím), že tací přísežníci mají mnoho smrtelných hřiechóv; Toho pójčiem, že jest to tak, ale kto dovede, že to jest dobře? Hus. I. 106., 172. —
infint. Puč (dovol) mi kúřit. Na mor
. Zlínsku. Brt. Požičeno jest ďáblu někdy pravdu mluviti. M. Přes město si nepójčil synóm israelským jíti. BO. Židóm pójčeno jest přisahati skrze Boha
. Hus. I. 103 —
se, šp.: m.: si. Půjčil (vypůjčil) se 5 zl. Brs. 153. —
aby. Ktož mi toho pojičí, aby byly popsány řeči mé v knihách železnú rafijí. BO.