RR na Dolnobečovsku na Mor. jako
samo- hláska. Vz List. fil. 1891. 414. —
R se tam mění a) v
d v cizích (něm.) slovech ve sku- pině
dl: odľab (Urlaub), Kódl, v domácím skadłóp; b) v
u: dudłať m. drdlať, jako na Zlinsku; c) ve
v: sakva, sakvalint, sakva- lenské m.: sakra, eufem. Odtud: sakulind, sakulindský, sakulajda. Cf. List. fil. 1891. 429. —
R se
tam neměkčí v některých pří- padech před původním b a e; starec, bereš, mudrc, v koncovce:
-řský atd., ale měkčí se v
: modřať sa, provětřať. Vz List. fil. 1891. 429. —
R střídá se tam často s
l hlavně ve slovech cizích: ľegrace, ľegruta etc. Vz ib. —
R s
e tam přisouvá: pro- stranky (postranky). Ib. 430.
— Ř s
e tam mění a) v
r ve slově uderyť (udeřiti) jako na Zlinsku; b) v
š: pšéšera (příšera); c) v
ž: žédlo (= žihadlo; zřídlo). Ib. 429. a 430
. — Ř se tam přisouvá: kréčíř. Také zlinsky. Ib. 430.