Rčení
Rčení, řčení = propovědí, frase, der Spruch, die Phrase. Vz Propověď. Jeho mocným rče- ním a poručením. Br. R., osvědčovati evange- lium, hlásati řeč boží a zvěstovati radu boží stejnou věc z rozličných stran opakují; Pavel zvyknuv na r. církev boží také tuto ho užil; R. to příbuzno jest následujícím slovům ; Obrazná r vzata od chytání zvěři, od gladiatorů, od rozsévače; Užiti r. již jinde kladeného; R. negativné klade jinde; Znači r-ím tím toli co; R-ím zvláštním ukazuje na výsosť a důstojnost úřadu; R. to zří k následující větě; R. obižné a mízné (= praegnantní); r. příslovné; hleď, aby r. tvé nad jiného r-ím vrh vzalo; Praví to r. míti smysl co r.; Slova ta mistněji vykládají předešlé r.; Syrský překlad to r. sesiluje; R. toho ... Pavel často užívá; Vypuštěno je při těch slovech r. snem zmořeni. Sš. Sk. 238., 239., I. ,50., 114., 328., 376., II. 36., 207., 301., 314., 343., 355.. 376., 382., Ž. 23,, 80., 96., Ob. 329. (Hý.). R-ím tím se rozdíl křetu novozákonného od křestu Janova určuje; R. proroci, příslovné; K smyslu a k jádru r. prohlédati; Je to r. obrazné, neobyčejné a podivné; Namítají, že r. to jest neurčito a kolísavo. Sš. Sk 29., Mt. 92., L. 167., I. 52., 73., J. 286. (Hý.). Čtyři r. znamenitá. St. Krátkosť r. BO. A pak odkudžkoli ten svědek přišel by, v smlúvách, při kterých by nebyl ani viděl, ani by slyšel smlúvati svářící, ani také vydada které příčiny rčení svého ... CJB. 403. — R., slíbení, slib, das Versprechen. Půh. I. 437. R. svému dosti činiti. V., Arch. II. 29. r. 1449., NB. Tč. Na r. své zapomenouti. V.