RozlišovaníRozlišovaní, n.,
rozlieha, die Dissimila- tion. R. záleží v tom, že přídech
j předchá- zející souhlásku dokonale přetvořuje tak, že na její místo nastupuje hláska zvuku docela jiného (dissimilatio). Jir., Kz. Proměna, kte- rouž (instr
.) dvě stýkající se souhlásky půvo- dem sobě příliš blízké a tím neshodné méně podobnými činíme
, slove r. (Bž. 39.). R. sou- hlásek má nestejný úkol: buď přetvořuje ve skupenině souhláskové jednu souhlásku v sa- mohlásku (vz M
, N) aneb v jinou souhlásku
(r. slabé č. neúplné), nebo se celá skupenina v jiný zvuk mění následující samohláskou
(r. silnější č. úplné, směždění)
. Mnohdy rozlišují se i jednotlivé hlásky mimo sku- pení stojící a to bez příčiny zevní, jenom pudem jakýmsi v nich samých uloženým. Gb. R
. liší se od
změkčování jen stupněm a je původu staršího, změkčování pak mladšího. Vz Změkčení. Jir
. A)
R.
slabší: J
edna souhláska a to prvá rozlišuje se v následu- jících skupeninách: 1.
dt a
tt v: st a s
ť: krad -|- ti — krás -|- ti, met -|- ti — més -|- ti, čit -|- ti — čís -|- ti, mot -|- t — most, vlád -|- t — vlasť, pad
-|
- t — pasť. Přichází to zvl. v infinit. a ve kmenech substantiv odvozených odtud. —
Pozn. Ve složených slovech a tvarech časoslovných přicházejí
d a
t před
t dosti zhusta: odtud, odtrhati, veďte, mette.— 2.
Dl a tl v:
sl, ale jen v někteRých odvo- dech: houd -|- le — hous -|- le, jad -|- le — jas -|- le (přehlasováním: jes -|- le), čít -|- lo — čís -|- lo. - 3.
CM v
sť,
šs v
s: techť — tesť, vlašský — vlaský
, prchť (od koř. prch v prchnouti) — prsť (prach). Vz konec. — B)
R.
silnější. Následující skupeniny roz- lišují se ve zvuk docela jiný. — 1.
Kt a
ht v c: pekti — péci
, mohti — moci
, vrhti — vrci
, tekti — téci
, tloukti— tlouci; mohť — moc, nokt — noc
. — 2. Č
s, ds,
ts v c: česť, gt. cti m
. čsti, ctný m. čstný, knížectví m. knížetství, bohactví m
. bohatství, patnáct m. patnádst, řecký, katolický, ptactvo m. řečský, katoličský, ptačstvo, vz konec tohoto článku. — 3.
Kj, hj, chj v:
č, ž, š: pékja — péča — péče, duchja — duša — duše, , dýchju — dýšu, plakju — plaču, stráhja stráža — stráže. — 4.
Dj a
tj v:
z a c: núdje nouze, hradja hráze, zroditi -- zrodjen— zrozen
, chytiti chytjen chy- cen
, chtju — chcu — chci
, telecí
, hovězí.
Pozn. V několika málo případech rozlišuje se
tv č: kot — kočka, malitký maličký. — 5
. Hrdelné hlásky h, ch, k rozlišují se před podnebnými
i,
í, ě, e (e a ?
) v sy- kavky:
z, ž, š, c
, č. —
Pozn. Příčinou toho jest vlastně hláska
j, která ve jmenovaných samohláskách skrytě činna jest. a)
Před sa- mohláskami i, í, rozlišují se hrdelnice v
ohý-
bání v:
z, š, c, ve
tvoření slov v:
ž, š, č. V ohýbání: a)
v nom. pl. mužských pod- statných a přídavných jmen živé bytosti značících: koželuh — koželuzi,
hoch — hoši, sedlák — sedláci, veliký —- velicí, nahý — nazí, hluchý — hluší;
ß) v lokale pl. sub- stantiv: v koželuzích
, v hoších, v ptácích; y)
v imperat. časoslov první třídy v
h, k ukončených: peku — péci — pec, pomohu — pomoz, střehu — střez. Vz Rozkazovací. —
Pozn. Kdykoli po
c, z samohláska
i zmizí,
tu
obecná mluva náhradou za to mění c v č,
z v
ž: peč, pomož, střež. —
Ve tvoření slov: matka — matčin, macecha — macešin, tok — točiti, druh — družina, trh — tržiště. — b) P
řed samohláskou č rozlišují se hrdelnice
a) ve skloňování a odvozování příslovek od přídavných jmen v: z, š, c: ruka — ruce (m. rucě), rok — roce, roucho — rouše, noha — noze, hořký — hořce, tichý — tiše, drahý — draze. —
ß) Ve tvoření slov a ve stupňo- vání přídavných jmen v:
ž, š, č: slych — slyšeti, křik — křičeti, trh — tržiti, tenký — tenčejši, drahý — drážeji, tuhý — tužeji
. — c)
Před samohláskou e rozlišují se hrdelnice v: ž
, š,
č: a) ve vokat. sg. sedlák — sedláče, Vojtěše, Bóže —
ß) v časování před kon- covkami: -eš, -e, -eme, -ete a příponou -
en: teku, tečeš, teče, tečeme, tečete, tekou; mohu, můžeš atd., vleku — vlečen, přemohu — pře- možen; —
y) před příponou -
ek; pták — ptáček, bůh bůžek, vích — víšek, roh— růžek. — d)
Hrdelnice se rozlišují v :
ž, š, č před příponami: -ba, -da, -ka, -ko, -ný, -ní, -ník, -ský, -stvo m. strb. -?ba, -?da, -?ka atd.: druh-?ba — družba, služba, vražda, rouš- ko, stružka, pružný, roční, strašný; češ-ský, řeč-ský, vlaš-ský, katolič-ský, ptač-stvo. Místo těchto a podobných píšeme: český, řecký, vlaský
, katolický
, ptactvo. Kz.
Vz ještě strany a)
slabého r.: dt
, tl, cht, dl, tl, hr, gr, kr, zš, žž, nr; b)
strany silného r.: dj, tj, kt, čš, ds, ts, kj, gj (hj)
, chj, sk, ck, zg (zh)
. - Vz také ještě S. N. VIII
.* 655
., Ht. Sr. ml. 149., Bž. 39. a strany r. souhlásek na mor
. Zlínsku vz Mtc. 1878
.