Rozsocha, razsocha, rosocha,rasocha; rozsoška, razsoška
Rozsocha, razsocha, rosocha,rasocha; rozsoška, razsoška = socha n. větev na dvé rozrostlá. Strsl. rasocha, furca. Mkl. B. 413. Der Gabelast, Zwiesel, Spriet. — R., rozpora, úhel mezi dvěma větvemi vidlicovitě se rozkládajícími. Čl. Kv. XXVI. — R., vše co dva rohy, konce má, jako rozsocha, dvou- ostné bidélce k podávání slámy, vidlice do peci, die Gabel, Forchel, Furchel, Ofengabel. R. k roztahování tenat, die Fang-, Stell- stange. Jg., V. — R., zvrš, krátký a zá- roveň prohnutý hřbet hory, das Querjoch. S. a Ž. Na té rovině roste zakrnělá r. (Gabel- holz). Sych., Sš. Sntt. 106. — Vz Přidrž.