2. Řeka
2. Řeka, y, f. Vz List. fil. 1878. 207.. Mkl. Etym. 277. Cf. slovan. rěju (teku), čes. řinu se. Šf. III. 482. Ř. vedlejší na Ostrav. odnoha. Ř. tichá, prudká, mělká, hluboká, úzká, široká, křivá, dlouhá, krátká, domácí atd.; řeka se dme, padá, opadává, chytá (zamrzá), drží (led), pouští (led), hradí se (jezem, koly), trhá se, rozlévá se, přelévá se, zaplavuje, pění se, stoupá, klesá, zanáší se, vymílá se; ř. trhá, béře, odnáší, dělá kusy (roste), kouří, ucpává se: Mlýn na řece; Vody jako v řece (dost); Krajánkové cestují po řekách a po potocích; Němý jako ř ; Ř. jednomu bere a druhému dává. Us. Tkč. Velké řeky ticho plynou, malé s šumem běží. Us. Bž., Hkš. — Hádanka: 1. Rostu během. — 2. Široká, dlouhá, kam se bramboráš? Často stříhaná, čemu se mne ptáš? (Řeka — louka). Brt. Dt. 147., 157