Řepák
Řepák, u, m. = zub. To jsou řepáky, řepance (zdravé zuby). ČT. Tkč. — Ř., a, m. = kdo jí řepu (převzdívka obyvate- lům krajiny kolem Brandýsa n. Orl.). Tkč. — Ř-ci = lide z hor přicházející do kraje řepu okopávat. Vchř. — Ř., u, m. = řepka atd. Cf. Rstp. 86.