Skrotiti
Skrotiti, skroť, tě (íc), il, cen, ení (na Slov. těn, tění); skrocovati. S. = krotkým učiniti, bändigen, bezähmen; mocí držeti zvl. žádosti, Begierden zähmen; se = držeti se, sich zähmen, sich enthalten. Jg. — co, koho: jazyk, smích (zatajiti), hněv, lakotu, hlad (jídlem zahnati). V., divoké zvíře, něčí pych, D., něčí hrdosť, své žádosti. Us. Jak já tě skrotím! Us. Dch. Ten den jich za- múcenie jest skrotil a radosť počatú jest množil. Hus II. 180. — Br. — koho, se od čeho: od hříchů, se od smíchu. V. — koho, se čím: psa bitím, zlostného lahod- nými slovy. Us. Tehdy meče na bedrách svých mají, když bázní boží všechna hnutie tělesná neřádná skrocují; Myšlení svá ne- užitečná bázní božskú skrocujeme. Hus III. 39., 45. Dívky bojem skrotil. V. — Ras. — koho jak. Nyní již muže kníže budete míti, jenž v silné moci hlavy vaše skrotí. Pulk. — Troj. — se před kým. Již k tomu ho připudili, že musi sě před nimi pryč skrotiti. St. skl. 4. 269.