ČasoslovoČasoslovo. Slovesa náležejí k hlavním částem řeči. Vypovídáme jimi o podmětě, že jest, že jest činným anebo trpným anebo jimi vytýkame i jiné příslušnosti podmětové. Pouhým slovesem pronésti lze úplnou my- šlénku či větu, neboť jím lze vyjádřiti pod- mět činnosti, činnosť samu a vztah činnosti k podmětu: píš-e-me. Bž. 159.
Dle významu sloves dělíme je v odtažitá (sponová:
býti a v nářečí
lašském: němaš, něma, nimaš, nima =
není. Tam toho něma. Vz Brt. D. 165.—166.) a
srostitá (všecka ostatní).
Sro- stitá dělíme dle
významu a
dle směru čin- nosti ve slovesa
podmětná (I. 164. a),
před-
mětná (přechodná a nepřechodná, str. 163. b) a
zvratná (str. 164. a). Dle jakosti děje jsou:
neskonalá (počínací, 163. a.,
trvací, 163. a.,
opětovací, 163. a.,
opakovací, 163. b.),
skonalá {okamžitá či
jednodobá, 163. a., 164. b.,
končící, 163. a.). — Str. 161. b. ř. 1. zd. po
tvary přidej: Cf. Ht. Sr. ml. 256. — Str. 162. a na konec první třídy přidej : Slovesa I. tř. nemají v infinit. kmeni žádného pří- znaku; infinit. kmen rovná se kmeni pro- stému. Bž. 177., Slov. I. 165. a. Kmeny zavřené, vz Bž. 177.—185., otevřené, ib. 185.—187. —
Druhá třída. Vz Bž. 187.-190.,
-nouti a str. 165. b. —
Třetí třída. Smaž: sháněti. Příznak
ě držíme jen v infinitivě více než dvojslabičném, předcházejí-li ret- nice (b, p, v, m) anebo zubnice (d, t, n); jinde měníme v infinitivě více než dvojsla- bičném příznak
ě v
e: želeti, hořeti, vězeti; v infinitivě dvojslabičném
ě dloužením mě- níme v
í; bdíti m. bděti, smíti m. směti. Vz 165. b. a Bž. 190—194. —
Čtvrtá třída. Vz 165. b. a Bž. 194.—196. —
Pátá třída obsahuje kmeny na -a, které po souhlás- kách měkkých přehlasilo se v
-e: vraceti, krájeti. Vz Volati, Krájeti, Mazati, Bráti
, Hřáti a str. 165. b., Bž. 196.-203. O časosl. vzorci
krájeti (sázeti) vz Listy filol. 1878. 53. —
Šestá třída. Vz Bž. 203.—204. a str. 165. b. — Str. 163. a. za
Rod přidej: Bž. 166. — Ib. ř. 30. zdola za
meč přidej: Bž. 162., 164. — Ib. ř. 14. zd. za 312.: Cf. Bž. 165., Končící. — Ib. ř. 11. zd. za
vypisování polož: Vz Bž. 162. —Ib. ř. 7. zd. za
miluji: Cf. Bž. 163., Brt. D. 116. — Ib. ř. 2. zd. za
násl. polož: Cf. Bž. 162., 189. — Str. 163. b. ř. 18. shora za
Doucha polož: Cf. Bž. 163. O iterativech a frekventativech v mor. nářečích vz Brt. D. 155. —157., 166. — Ib. ř. sh. 23. za 115. polož: Cf. Bž. 164. — Ib. ř. 8. zd. za
města polož: Cf. Bž. 160. — Ib. ř. 1. zd. za
světem přidej: Cf. Bž. 161. a strany osobné vazby sloves před- mětných vz Programm malostranského obec. gymnasia na rok 1877. 14. — Str. 164. a. ř. 10. sh. za
vadnu polož: Dle Bž. 160. značí a)
pokojný stav podmětu: bdíti, ležeti, se- děti, spáti, státi; b)
činnosť, která sama sobě postačujíc nepotřebuje doplňku, čin- nosť z podmětu nevynikající, v něm uza- vřenou: běhati, choditi, plakati, řváti a p. — Ib. ř. 20. sh. za
bezpodmětné polož: Cf. Bž. 161., Brt. D. 166. — Ib. ř. 26. sh. za 270. polož: Cf.
Se, Počíti se. — Ib. ř. 15. zd. za
Kz. polož: Slovesa bývají též
druho- složená, decomposita: na-po-čísti, po-roz- právěti atd. Bž. 239. Vz Předložka. — Ib. ř. 7. zd. po
Ht. přidej : Cf. Bž. 212. — Ib. ř. 4. zd.
S. pomocná, která, pozbyvše pr- votného svého významu plného, jenom se slovesy jinými jsouce spojena se sbíhají: býti, bývati, dáti, chtíti, kázati, moci, míti, musiti, nechati, ráčiti, smíti, voliti. Bž. 162. — Str. 164. b. ř. 11. sh. za 263. polož: Cf.
Bž. 160. — Ib. ř. 12. sh.
za jednodobá polož:
Cf. Bž. 164., 165. — Ib. ř. 26. sh. přidej:
Cf. Bž. 176., 209. — Ib. ř. 29. sh. za
Zk.
polož: Cf. Bž. 176., 211. —
Č.
bezpřízna-
ková (bezesponová), jichž
kmen přítom-
ného času příznaku (spony) nepřipíná. Vz
Dáti, Věděti, Jísti, Býti. Bž. 204. —
Č.
ur-
čitá, jsou-li v
indikativu nebo v
conjunk-
tivu nebo v
imperativu, jínak slovou
ne-
určitými. Vz Bž. 167. —
Č.
zvukodobná(onomatopoëtická): bacnu, bouchnu a p. Vz
Bž. 189. —
Č.
zdrobnělá (v. diminutiva)
znamenají nejen zdrobnělosť, nýbrž i roz-
drobenosť, děje v jednotlivé doby: baďkati,
ťapkati, drobčiti, čapotati, mrholiti, brabor-
nit a p. Vz -gať, -kať, -oškať, -čiť, -siť, -čeť,
-otať, -ytať, -oliť, -oniť, -ořiť,-utiť, -covať,
-novať. Brt. D. 159.—160. —
Č.
intensivní
(v. intensiva) značí vzmocnělosť, zhrubělosť,
neleposť děje, jsou v nářečích východomor.
velmi hojna a tvoří se příponami: -áňať,
-ázňať, -íňať, -ýňať, -ýzňať, -ŕňať, -lňať,
-ŕzňať, -úňať, -ázgať, -úgať, -úzať, -úzgať,
úcať, -úchať, -ústat, -útať, -ícať, -ýcať, -igať,
-ygať, -ysať. Vz tyto přípony a Brt. D.
158.-159. — Cf. S. N., Listy filolog. III.
70., 72., IV. 301., V. 55., Jg.
Slovs. 59.
Slovesa sesilovací a pokračovací zvláště.
Seps. Kar. Doucha. V Praze v programu
II. čes. realního gymn. na r. 1876. O videch
slovesa čili o perfektivních a imperfektiv-
ních slovesech jazyka čes. Sepsal A. Fleisch-
mann. V progr. královéhrad. na r. 1876. —
Č. =
kniha, v níž jsou duchovní hodinky. Kotík.