SlučováníSlučování, n., das Verknüpfen, Vereinen
, die Verbindung. Vz Sloučiti. — S.
v mluv- nici, die Verschleifung. Směšování takové
, které děje se pouze řečí (slyšitelně) a ne spolu i písmem (viditelně)
, nazýváme slučo- váním
, kteréž jest buď
mezislovné buď
stře-
doslovné. Znamení jeho jest oblouček pod slabikami sloučenými. Užívání jeho pře- stává ponejvíce na mluvě básníků středo- věkých
, kteří tam slučovali, kde toho rozměr aneb zamezení průzevu vyžadavalo
. Na př
.: v zlaté se rúcho odívajíc. St. skl. Ežs' vzal sluhy svého obličej. Výb I
. 756
. Tě naučí pravice silná
. Žalm
. 45
. —
Pozn. 1
. Druhdy k odklizení průzivu středoslovného a zá- roveň i z potřeby metrické ztenčováno
u v
v: Emanuel — Emanvel; nyní Eduard — Ed- vard
. —
Pozn. 2. Básníci středověcí slučo- vali též dvě slabiky v jednu, i když samo- hlásky jejich souhláskou byly odděleny aneb když ve slabice první n. druhé stálo plynné
l nebo
r: nevědí, moci, vynikl, krvi, slza, mysl, modl (gt
. pl
.), sedm, osm
, žizň tryzň, kazň, piesň, vyjmouc
ň po hrdelni- cích: oheň (dvojslabičné). Bž. 29. — O roz- dílu mezi
sloučením a
složením vz Složený (ku kouci) a více v Bž. 236.