SpálitiSpáliti, spálím, spal, spále (íc), il, en, ení;
spalovati. S. =
ohněm ztráviti, upáliti, ver-, nieder-, wegbrennen
, durchs Feuer vertilgen;
ohněm, horkostí uškoditi, ožehnouti, durch Feuer
, durch Hitze verletzen;
ošiditi, be- trügen ;
se =
shořeti, verbrennen;
ohněm sobě ránu, bolest učiniti, sich verbrennen. Jg. —
co, koho: člověka
(upáliti). Boč. A my
máme oheň ten, který spálil kyják ten; A kedy jich (buchty) pekla, spálila ich a přiňda k muzice
, chválila
ich. Sš. P. 621., 677. Poklady svého domu s.; s. knihy Viklefovy; Oheň zdejší všecky věci zemské bude páliti a spálí. Hus I. 279., II. 59., III. 124. Mráz všecko spálil
. Šd. S. dříví, Us., město. D. Slunce spaluje hory. Štelc. Jako oheň sp
aluje les. V. Koho k
aše spálil
a, ten i na podmáslí fouká. Prov
. Koho k
aše spálí, vždycky fouká
. D. Mráz kopřivu nespálí. Prov. Jg. Ten ho spálil (ošidil). Us. Spálil boty
= utekl. Bdl. —
co jak: na prach, Har. II. 126., V., Sych., u popel, Bj., na popel. Jel. Ej lásko, lásko, lásko, jak hoříš plamenem a spaluješ srdenko, spaluješ na
hl
aveň. Sš. P. 349
. S-li to do pracha.
U Rychn. Msk. S-il mi
beze vší viny to vše, co sem měla. Půh. I. 168. Bo moja dušička spasena, tvoja je na věky spálena. Sš. P. 1. —
co čím: ohněm, V., látku barvou. Us. —
co kde: látku
v barvě, D., chléb v peci. Spálil jest po
poli všecko openie. BO. Kdo se jednou
na vřelém spálil, i na
studené dou- chá. Lb
. Mráz všechen květ na
stromech sil. Šd. S-il mi to na
mém zboží. Půh. II. 286. —
co komu. S-il si hubu (neopatrnou řečí). Us. Dch. S-il mi les. Půh. I. 354. Lovec zajíci s-il kožich. Us. Bf
. Sobě ruce, prsty, D., někomu zrak s. (nabulíkovati něco). Us. —
se. Hleď, abys se nespálil (nezmýlil)
. Č. Spálil se (sklaplo mu, chybilo mu). Ros. Kdo se ohněm obírá, spálí se
. Prov. Jg. Už se jich několik spálilo (zčernilo, škodu vzalo). Vz Škoda. Č
. co, se oč. Spálil se o něj (= nepřemohl ho, jak myslil; 2
. nenaklonil ho k své vůli). Mus , Č. S-la
si mezulánku o uhel. Er. P. 245.