SpoluSpolu, adv. =
jede
n s druhým, dohro- mady, společně, zároveň, stejně, simul. Z. wit. 13
. 3
. a j
. Mit-, zusammen, gemeinschaft- lich, zugleich. Však si to hned spolu po- víme; Jsou s. jedna ruka; Mají s. škejru (jsou na kordy); Jsou s
. na škejře. Dch. Jsou s. na nože. Us. Všk. Zašlé (eingelau- fen) spisy s. s přílohami se vracejí. J. tr. Potom jel z Prahy a Pražané s
. hned ku králi Vladislavovi. Let. 295
. A ty oba úřady s. spravoval
. Dač. I
. 46. Jg. Všichni s.; s ně- kým s. smýšleti (stejně); s. mluviti, rozmlou- vati, dýmati
, míti. V. Věc spolu s okolič- nostmi v poznamenání uvozuj; manželé s
. bydlí. Kom
. Bratří dva s. narození. V. Vešli s. v nevoli. Sych. A tys ho propustil bez mé vuole, snad s. jmáte (jste s. spolčeni)? Byli s
. rok (žili); A ti s. řadovali (zechten) s Bajkem; Slýchal, že ta dva lány s. byla (k sobě náležely); A na to s. zuostali, jestliže by Kuklík ta sukna mohl prodati, že vuoli svú k tomu dává; Mezi nebožtíkem a jeho manželkou, když jsú se spolu sňali, taková úmluva se stala; Rozmlouvali s. o tom; Když se v Kroměříži s. shledali; Ten zisk s. máte. NB. Tč
. 7
., 35
., 72., 165., 185., 192., 235
., 272
., 292
. Chtěli spolu i nechtěli. Jel. Dva a dva s. Har. S. se držeti, V., se o něco snésti. D. S. řadovati, jísti a píti. V. S. me- zovati. Kom
. Půjdeme s. Drží mi muoj od- díl, jakož nám naše máti s
. dala; Jsúce s. u jedněch pánóv a z jedné strany
. Půh
. II. 495
., I. 296. Nenašli se s
. ti milí na světě; Tak se s
. uradili, by to dítě zmordovali; Sedym tam spolem byli, slova s. nemluvili; Tebe vezmu k sobě, budem s
. v hrobě; S
. pásli, s
. hráli; Dyby vrata mluvit mohly, u kterejch sme s
. stávali; Stoupilo k nám dolů, bylo s námi s. Sš
. P. 88., 158., 161., 564., 582., 736
. (Tě.). Boha milovati a jeho prikázánie plniti s. běží, tak že jedno ne- j móž býti bez druhého; A věz, že s. i hněvá se dobrý na zlého i miluje ho; Nehodí sě jednomu dvěma mečoma železnýma spolu bojovati; Přikázánie to přestupuje člověk trojím obyčejem, slovem, skutkem neb obým s.; V kostele s. modlení dobře se hodí; Ni- žádného dobrého všichni kněžie s nemohú poslati do pekla; Manželství dobrého zna- mení jest, když manželé řádně s. bydlé; Kúkol nekterak prospěšen jest pšenici, neb vieže s. stéblé, že móž lépe státi proti větru, aby neklátil; A jiné padlo mezi trnie a s. vzrostlá trnie utlačila sú je; Hospodářní buďte s. bez reptánie; Ciesař a král všeho tvoru, chtě mieti dědice, urodil sobě syna, s. věčného a s. rovného; S. nemúdrý a blá- zen zahyneta; Z té řeči vezmi sobě, že samé tělestné spolu bydlenie, manželské snětie, jest hodné a slušné; V čas zapově- děný nemají s. tělestným skutkem bydleti; Nebude-liť plodu mieti, tožť daremné spolu léhání
. Hus I. 141., 154., 175
., 222
., 299
., 352., 371., II. 60., 70., 140., III
. 1.. 140., 209., 269
. (Tě.). Nebudete dlouho s. vařiti. Prov. Jsou s. na štíru. Pravdu sobě mluvme a dobře s. buďme. Mějme s., co vyděláš, však škoduj sám, co proděláš
. Lom. S. dě- lati, hráti, jeti, jíti, působiti, spáti. D
. — S.,
ve složeninách často zbytečné: spoluúčastný, spoluúd, spolubližní, spolubratr, spoluútrp- nosť
, spolutovaryš atd. Jg., D., Brs., Ht
. — S. =
pohromadě, beisammen. Hospodina když chválíš, chvále jeho šest věcí schováš (za- chováš) ; Pošli srdce vzhóru, řiekaj právě a patři k smyslu, buď mysl povýšená, noze spolu a oči nízko
. Hus 1
. 308.